Home/Aktuálně
  Archiv událostí
  Deníky z cest
  Odkazy
  Kontakty
  O stránce
  Guestbook
  Fotka týdne

 

 
 

Zadovský maratón 12. 2. 2006

FOTKY

(fotky převzaty z webu ktfoto. Tu poslední, na níž Buld svírá v ruce vítěznou trofej, vyfotil Sigi.)

MAPA

PROFIL

rok 2005

Nedělní závod začíná, jak jinak, v pátek v hospodě, tentokrát na Radkových narozeninách. Dáša s Emou jsou v Jizerkách, odjíždím s Buldem, s Pepou a Fufkou ze Školské v půl 8. Mám tedy dost času porušit životosprávu, a to několika pivy a pečeným kolenem. Dlouhou zavátou cestu si zpestřujeme dalšími pivy a nakonec dorážíme do Klášterského mlýna až v sobotu v půl jedné.
Naděje na sobotní trénink hatí paní domácí, která nám důrazně nedoporučuje přesun do Horské Kvildy a sotva slyším magické slůvko Srní, obestírají mě mrákoty. Je pravda, že sněhu je poněkud více, i na silnicích (dokonce se majitelé vozu učí nandat řetězy), ale aby bylo tak zle a jelo se do Srní? Nakonec se usneseme na Antýglu a vedoucím Buldokovi. Co jsem komu udělal? Poslední záchrana - Kocour, v jehož časný příjezd doufám - taky zklame. Přichází pouze sms z třetí hodiny ranní, že Igor ho nechce pustit dom.
Na Antýglu jsme málem nenašli vyhrabané parkoviště a pak dvakrát cestu (inu, Buldok), ale potom už to bylo moc pěkné. Objevili jsme krásnou zvlněnou cestu na Modravu, zde znovuobjevili pajzlik s příjemnou a rychlou obsluhou a zhlédli slavnostní zahájení turínské olympiády. V hlavní roli opět Buld, ukazuje se jako znalec, poznává Evu Herzigovou v roli Venuše, Sophii Loren jako vlajkonošku a Alberta Tombu, který přinesl olympijský oheň. Až mě napadá, jestli Buldok nevystřílel munici blbě na ptáky a na nedělního medvěda (bábu s nůší) už mu nic nezbylo.
Ještě jsme si zaběhli pod Březník a zpět, celá cesta činila 21 km. Jako předzávodní trénink celkem dobrý. Po návratu do penzionu nás čeká nejen večeře, ale i Macek s Waflem, kteří drželi fangli Nad Viktorkou. Zvláště Kocour už je celý žhavý do mazání a hlavně do postele, kterou již dle zkazek několik nocí neviděl. Mazání zabírá tradiční 2 a půl hoďky, během nichž stačí dorazit i poslední do party - Kevka. Diví se, že s ním nikdo nechce dát v půl 12 pivo, tak se ukájí aspoň hrstí kreatinů a reasecu.
Start závodu je vzhledem k loňské zkušenosti přesunut až na jedenáctou hodinu. Takže v klidu snídáme, pak se - už ne tak v klidu - stěhujeme k nám do pokoje a odjíždíme v závodnické sestavě. Cesta dle Kocourova vyjádření aspiruje na titul "nejhorší silnice v okrese", ale já to moc nevnímám, už mám zas předstartovní třes. ;-) Z letargie mě dostává až lopata v mých rukou - musíme si vykopat parkovací místo. No trocha zahřátí před během snad neuškodí.
Po závodě s napětím očekáváme alespoň vítězství v tombole. A to se skutečně daří, mezi výherce nejhodnotnějších cen se zařazuje jeden z nás Buldok. Vyhrál jednodenní cyklo zájezd v jižních Čechách pro jednu osobu. Gratulujeme a jen tak dál!
Pak se jdeme uklidit do přilehlého pajzliku na pár teplých mám, než odjedou všichni automobilisté, abychom mohli také vyrazit. Ňákýho chlapíka jsme sice tak na hoďku dvě zablokovali, ale ani moc neprotestoval a gumy neponičil. V penzionu rychle balíme a za dvě hoďky jsme doma po dalším náročnym víkendu.

© Buri


VÝSLEDKY

jméno + číslo pořadí čas
první 1 2:23:14
Sigi 278 222 3:43:42
Buri 136 248 3:54:22
Macek 187 265 3:59:09
Dědek 228 292 4:08:36
Hosna 152 307 4:12:46
Buldok 147 331 4:23:35
poslední 389 5:47:00

Počasí
teplota sněhu: Zadov -2, Černá hora o dost méně
teplota vzduchu: Zadov -3 až -7, Černá hora o něco měně
na Zadově slunečno na Černé hoře zataženo, na většině trasy sněžení pěkně velkejma vločkama

Máza
Toko LF žlutý + růžový a na stoupání wax base + Skiwo modrý -1-7
+ fialový -1-4 (Buri)
a navrch "sádlo" 0 -1 (Macek)
Hosna - co zbylo z O40 + cosi
Buldé - cosi nechutného x 2!

BURI

Při úvodním masomlejně jsem ocenil malý terčíky na hůlkách, které se snadno vyjímaly zpod lyží okoloběsnících chrtů. Zato jsem neocenil přehnané sebevědomí účastnících se gerontů, ti zřejmě po ránu nemohou dospat a místo k doktorům a na poštu vyrazí do předních řad závodu. Zde pak blokují mladé hbité závodníky neortodoxním stylem, dolu pluh, nahoru stromeček. To trvá až někam na Zhůří - novinku v trase, profil je víceméně furt do kopce. Cítím se ošizen o plynulý a dlouhý sjezd do Horské Kvildy.
Cesta ubíhá velmi pomalu, nemám hodinky na kontrolu mezičasů, ale dneska to žádná sláva nebude, sníh je čerstvý a pomalý a já tím pádem taky. Na Černou horu už je to trochu na morál, ale sjezd mě oblaží. V následném "sjezdu" na Kvildu mi dojde. A pak už je to jedno velký trápení až do cíle, navíc se ve stopě motaj turisti a nechtěj uhejbat, šmejdi.
Letos to byla teda rasovina, jsem rád za čas pod 4 hoďky, tělo bolí ještě půlku příštího týdne.


MACEK

Očekávání před "oblíbeným" závodem byla poměrně veliká a tradiční pošťuchování a hecování před startem nabralo obrátek ve chvíli, kdy bylo jasné, že se zúčastní i Děd se svým kamarádem Sigim. Dědkova hláška "Sigi - strojové tempo" stačila vejít do dějin stejně jako "Hanba muži, který pluží". Zapomenuty by neměli být i další perly "moje ztráta vznikla jenom proto, že mi flaška s pitím ujela po svahu do lesa a já ji šel hledat" a již oblíbené "zastavil jsem se a 20 min jsem jedl powerbarku" či "ta bába s nůší se mi tam strašně motala".
Před startem jednu výtku pořadatelům - v mojí tašce rozhodně nebyl žádný vosk a rozhodně ani žádné ponožky! Poté, co jsem na J50 nenašel ani tyčku, si začínám myslet že mě pořadatelé nemají rádi. Rohodně jsme na 4 lidi na 42 km posbírali pouze 2 vosky. Buldok vzniklou "škodu" dokonce oplakal a nebyl k utišení. Prohledával auto a obviňoval kamarády z loupeže! ...Hoši, já na to beru reasec, zkuste něco podobnýho, aby vaše nářky nebyly zařazeny mezi perly: "Nejelo mi to, protože v tašce nebyly ponožky!" Buri
Kromě vosků bylo vše již perfektní. Počasí docela vyšlo; běželo se na Černou horu a po pláních a vůbec nehrozilo loňské motání po louce u Horské Kvildy! Nová trasa přes Zhůří a celkové omezení plácání po lyžařském stadionu bylo také skvělé. Jen sníh na startu mohl být trochu přimrzlejší - strašlivě mi přes aplikaci oficiální kombinace stoupacích vosků podkluzovaly lyže.
Těsně před stratem byla taktika opravdu různá: někdo se šel do první vlny postavit rovnou, někdo to maskoval za navštěvu TOI - prostě na startu jsem viděl jen Buriho a vpředu dvojici Dědouš, Sigi (přijeli ráno z Příbramě pouze na závod - sice museli vstávat, ale měli zase parkoviště).
Mě na startu těšilo především to, že tam vůbec jsem - v sobotu jsem ve stejnou hodinu uvažoval o tom, že na Šumavu vůbec nepojedu. V pátek věčer jsem se totiž spolehl na skutečnost, že v hospodě zavřou a nejpozději v 1 nás vyhodí. Bohužel se tak nestalo. Masivní "regenerace" celého organismu mě postavila na nohy, ale přeci jenom jsem to neviděl moc růžově.
No konečně start. Dav vyráží do lesa, vrací se na stadion, pořád mi někdo šlape na vypůjčené hůlky a já se o ně bojím. Poté co mě na na 4 km předběhne Buri jsem z našeho peletonu na předposledním místě. Burimu díky, že mě několikrát pustil do stopy - jinak bych v LA Zadov asi zůstal stát uprostřed cesty.
Obavy z následků špatné životosprávy vzrůstají. Na cca 7 mém kilometru mě dobíhá Buldok. Totální deprese :-). Naštěstí je tu konečně mírný sjezd a rovinka před Zhůřím. Cpu se tabletou a kupodivu chytám druhý dech a snažím se ujet Buldokovi. Po chvíli se ohlédnu a není přímo za mnou - sláva. A sláva podruhé - před sebou vidim Kevku. Jen Děd nikde. Plánuju domazání lyží. Za Horskou Kvildou sice trochu přituhlo a podkluz se zmenšil, ale na ČH by to nešlo.
Na první občerstvovačce kupodivu potkávám Dědka. Nechávám se od slečny krmit pomerančem, shazuju lyže a mažu sádlo hlava nehlava. Než se Děd napil jsem na trati a nabuzen ionty se mu snažím ujet. Marně. Na Ptačí nádrži jsem se zasekl v pomalejším hloučku a Děd mi mizí. Nadšení, že mu ujedu se při pohledu na jeho dobrý běžecky styl ("květajeriová"), opadá. Před stoupáním na ČH jsem ho naštěstí sjel. Děd rozpráví i na běžkách a kdyby to bylo možné diskutuje i s přihlížejícími.
Na ČH jedu letos potřetí takže jsem už "zkušený borec" a hrnu se dopředu. Vydržím poměrně ostré tempo (na mě ostré a snažím se opět setřást Dědouše). Nejde to, ale aspoň nerozpráví :-) Kopec vyjedu v mlze a po slepu, neb si neustále funim na brýle. Hustě sněží. Sláva, mám to za sebou a hurá teď je to do už jen z kopce :-)))
Pomalý sníh dělá i z posledních 15 km pořádnou dřinu. Jediné, co mě těší, že lyže realativně jedou a sem tam někoho předjedu. Nadšení mi vydrželo až do stoupání z HK na Zlatou studnu. Porušení životosprávy se někde muselo projevit. Moje další oběť (lyžař přede mnou) se mi začíná vzdalovat... No, dojel jsem to - odstup od Buriho není nijak tragický.
Zato Buri si čestný titul "strojové tempo" nevyjel ani náhodou a z tohoto důvodu se stal největším zklamáním. Sigi zvítězil! Gratulujeme. Buriho již dlouho podezřívám, že se na trati fláká. ;-) ...ne neflákám se, zajišťuju na trati charitu pro geronty, když je pouštim před sebe do stopy a když upadnou, chránim je vlastním tělem před ušlapanim. ;-) Buri. Za pár minut projíždí cílem Dědouš(!), Hosna a paní s nůší. Buldok nikde. Ani v nůši. :)))
Chtělo by to být tak o 20 - 30 min. rychlejší. Kde vzít a nekrást? Uvidíme příště v Bodenmais.


DĚDA

Po skoro ročním odstupu od nevydařené premiéry běžeckého závodu Skadi Loppet se po zralé úvaze vydávám s trénovaným Sigim na projížďku po šumavských pláních a lesích v okolí Zadova.
Na rozdíl od loňska, kdy jsem se věnoval zejména alkoholismu (v domnění, že počasí bude psí), jsem se tentokrát i částečně připravoval. Týden před závodem jsem v krásných stopách okolo Prášil piloval zejména techniku. Vytrvalost jsem zatím zdokonalil jen částečně, jak jsem se přesvědčil při projížďce zadovského okruhu.
Jsem moc rád, že jsou ještě kamarádi, kteří jsou například schopni některé opozdilce (váhající s přihláškou a potažmo i se zaplacením startovného) přihlásit a napsat kouzelnou SMS: Přihlášeni, startujete. Díky.
Příprava fakt byla dosti promyšlená; pamětliv Sigiho rady ohledně občerstvení jsem mu v ním doporučené prodejně vykoupil karbošneky.
Z domova vyjíždíme kolem 7, což je akorát, parkujeme jako králové. Na stadiónu si nechávám namazat od odborníků lyže – pouze pro stoupání (voskem pro záruku rychlých sjezdů mi mazal Milan). Kolem 9 zkoušíme kvalitu mazání šestikilometrovou vyjížďkou (příště jedu jen 3 km, ať mi zbude více sil).
Po televizní přestávce, během níž získala Katka Neumannová stříbrnou olympijskou medaili, se již blíží start. Chvilku hledám rukavice, nakonec byly v autě, kde jsem je odložil a poprvé nějak přehlíd.
Takže asi 5-7 minut před startem jsem našel v chumlu nedočkavých závodníků Sigiho a vzápětí vidím známé tváře z SPCHS (kromě Hosny, který na poslední chvíli ještě snižuje soutěžní váhu).
No a pak už se začal hýbat hrozen „závodníků“. Hůlku mi přišlápli asi 6x, ale vždy jsem ji vytrhl bez zjevné úhony. Sigi se protáhl kolem mantinelu a do konce závodu jsem ho dle předpokladu neviděl. Pád žádný.
Zajímavé, že na začátku mi sjezdové vlastnosti lyží připadaly docela dobré. Slovy Buriho jsem dokonce některé soupeře vojel z kopce, některé i do kopce.
Ta cesta na Zhůří se mi zdála docela dlouhá, čas jsem si krátil urputným dojížděním (nikoliv vojetím) jedné závodnice, která mi připadala, že bych ji mohl stíhat. Milým zpestřením byl Buri, který mne předjel asi na 5. km. Aspoň jsem si pak cca 3 kiláky (do prvního sjezdu) ozkoušel kontaktní závod.
Asi od 4. km cítím shrnutou ponožku v botě a přemýšlím o nápravě. Nakonec k ní došlo až na občerstvovačce na Filipově Huti, kde mne dojíždí Marek. Rychlým (naučeným) tempem shazuje lyže a maže „sádlo“. Napravuji chybu na výstroji (shrnutá vložka až do půl boty, asi málo utažené tkaničky – zase nezkušenost) a taky se občerstvuji. Vyrážím jen pár vteřin za Markem, který by v rychlosti mazání směle konkuroval servismanům v kolotoči F1. Až na vrchol Černé hory si dodáváme s Markem odvahy při stíhání částečně pomalejších soupeřů ve stoupání. Předjíždím podruhé „starou známou“ závodnici z 5. km (kupodivu mě až do cíle nedohnala). Občas si dělám srandičky (komentováno Markem), ale dobrý, tempo jsme celkem zvládli a nepřepálili.
No a pak ten sjezd (a relativně??!! blízký cíl), na který jsem se těšil. Jenže se nějak marně odrážím a pořád nic. Marek mizí v dáli, od pramenů Vltavy mě předjeli všichni, co jsme je smázli ve stoupání. Od turistů se začínám odlišovat jen startovním číslem. Míjím ceduli s km 35, to už vydržím. Po třech kilometrech po hlášce na občerstvovačce Horská Kvilda mi nadšené hlášení slečny: „To už je kousek, jen 6 km“ sil moc nepřidá (počítal jsem s 3,5). Přemlouvám se k předjetí zdatného důchodce, kterému jely rychlejc žlutý fischerky. Při výhybném manévru do levé stopy mě chytá křeč, naštěstí rychle napínám sval a dobrý. Tak jsem ho nakonec smáznul. Zvolna nějak dochází šťáva, v lese ještě orazím na „finiš“ na staďáku.
V cíli vidím zkušený maratónce, pak dojíždí překvapený Hosna (asi se zdržel v budce na startu). Potom tři babky s nůší a Buldok (asi se nechal vézt v nůši).
Tak příště víc natrénovat, líp namazat. Ale přírodu jsem si užil, nápisy na turistické trase jsem stíhal přečíst, jelikož v naprosté většině jsem neviděl rozmazaně. Takže za rok chytřejší.


HOSNA, BULD

asi žádný zážitky nemaj, nůšaři, bo mi nic neposlali.


-nahoru-