Home/Aktuálně
  Archiv událostí
  Deníky z cest
  Odkazy
  Kontakty
  O stránce
  Guestbook
  Fotka týdne

 

 
 

Zadovský maraton

Na druhý závod běžkařské sezóny vyjela klasická sestava závodníků. Tragédii účasti startovního čísla 119 nebudeme rozebírat, neb ho všichni známe.
Počasí opravdu přálo, a proto se sobotní tréninkový výlet uskutečnil za trvalého deště. Staří výjezďáci zamáčkli slzu ve vzpomínce na loňský přejezd Krkonoš; Eva, která s námi absolvovala víkendový výlet na běžkách, promokla až na kost. Před zuřícími živly jsme se skryli v oblíbeném restaurantu "Korýtko". Scénky jako vylévání bot, ždímání veškerých textilií apod. čtenáři dobře znají. Nečekaná zodpovědnost (a také fakt, že od Korýtka asi nejezdí autobus) nám zabránila v závažnějším porušení životozprávy. Aplikována byla "Kevinova dieta" - 2 polévky, 2 kafe a pár piv. Pobytem v Korýtku se počasí nezlepšilo - spíše naopak. Společně s Buldokem jsme akademicky diskutovali na téma, zda je v průběhu závodu nepříjemnější déšť či vítr či oboje. Těšíce se na zrušení závodu jsme se v lijáku vraceli zpět k autu.
Přes uvedená očekávání jsme celý večer sušili (marně) všechny věci a mazali lyže. Odkoukáním postupu a stoupající vlastní praxí jsme dosáhli takové úrovně, že po závodě bylo možné prohlásit, že Buriho lyže jely i z kopce :-). Píšu to proto, že se jeden náš nejmenovný kamarád již neuplatní ani jako servisman :-)).
No a neděle - zadovský maratón. Já v tom nemám ještě jasno, takže alespoň sled událostí - ráno sněží!! Příjezd na churáňovské parkoviště (poslední 2 zatáčky nad Kobylou) byl ucpán borci "na letních gumách", rozhodně však bez řetězů. Protože jsme se nezařadili mezi individua, která se rozhodla vzniklý špunt rozrazit pořádným rozjezdem a troubením, nandavali jsme řetězy. Vše dovršil úchylný řidič autobusu, který si asi myslel, že má Mercedes Smart a silnici definitivně ucpal. Podobných však bylo více.
Buri vyrazil pěšky na registraci a my s Buldokem jsme postupně projeli a dorazili cca 15 min. před startem na parkoviště. Urychleně a nervózně mažeme stoupací vosk. Kdyby nám někdo řekl, že máme aplikovat chemoprén, tak tam je. S nadějí, že start bude odložen, dobíháme cca 2 min. před 11:00 na stadion.
Start nakonec proběhl v 11:15. Trasa je z klimatických důvodů změněna, Černá hora a okolní pláně jsou za trvalého sněžení nesjízdné. Jsou vymezeny 2 okruhy v areálu Zadov a na Kvildu. Tuším zradu. Startujeme ze zadních pozic a tradičně se necháváme strhnout davem k závodění. Z toho jsem vyléčen poté, co se ocitám ve "svodidlech" vymezujících jeden ze sjezdů. Strašně mi kloužou lyže, ale snažím se neztrácet a hoblovat. No na 6 km jsem dohobloval a mažu lyže a vydýchávám. Okamžitě se ocitám na poslením místě. Značně utaven pokračuji dále. Představa, že areál Zadov budu muset absolvovat ještě jednou, mě děsí. Na Zlaté studni mě dobíhají červená čísla - tj. závodníci na trase 20 km. Poslušně uvolňuji stopu vedoucím závodníkům, ale když "stopa! stopa!" nebo úchylnější "hop! hop!" na mě pokřikují i červená čísla pohybující se jen o málo rychleji než já, začínám uvažovat, jak se dělá z hůlky oštěp. Ztotožňuji si tyto borce s výše popsanými automobilisty a uvažuji o vraždě. No nebudu to protahovat, mazal jsem ještě 1x, 1x jsem sundaval přimrzlý led z běžek, 2x jsem se ptal ve vánici na cestu a 1x jsem se pro neustalý vítr a sníh musel obléknout.
Trasa nebyla z hlediska profilu těžká, ale cca 17 km v areálu Zadov nebylo nic pro mě. Pláně a Kvilda mi šly lépe. I když jsem v to nedoufal, potkal jsem cestou kromě turistů ještě nějaká černá čísla, takže deprese z posledního místa opadla :-)). Sláva cíl - ještě že to bylo jen 42 km. Dál bych rozhodně nedoběhl, zárodky asi chřipky zaúřadovaly a poslední 2 km byly jako po špeku nebo 15-ti pivech.
V SPCHS ski-clasic-tour jsem sice skončil na očekávaném 3. místě (bohužel nestartoval nerovná se nedoběhl), odstup od Buriho byl vzhledem k podmínkám v normě, náskok Budlika byl již velmi přijatelný. Rozhodně vynikají bylo však moje vítězství v Carcasonu - bodové odstupy závodících běžkařů lze označit termíny jako velmi značné, či nebojím se říci řádové! :-)))))
A celkové hodnocení - pokud Zadovský maratón, pak jen přes Černou horu! To, že startuje 99% závodníků lepších než já, nějak rozdejchám nebo přemluvím nějaké teoreticky slabší členy SPCHS.

© Macek

BURI

Největší rozdíl oproti loňskému startu bylo mé přeřazení do kategorie gerontů M2. Byv zařazen po bok svých přátel, a vědom si svých chabých sil, které jsem otestoval týden před startem v Jizerkách, jsem vynechal i tradiční předstartovní pošťuchování a dobírání. Škoda.
Trénink den před závodem byl pouze automobilistický, protože pršelo tak, že když jsme s Dášou vylezli v Kvildě z auta po půlhodině jízdy, pouze jsme na sebe pohlédli a jeli zpět do Kašperek na oběd. Aspoň jsem nemusel sušit.
Nicméně málem jsem nestartoval, protože jsem si v penzionu zapomněl běžkařské boty, pro které jsme se za hurónského smíchu posádky museli kousek vracet. Po pár minutách závodu se ukázalo, že jsem podcenil technickou prohlídku vybavení a vytrhnul si poutko od hůlky. Krátká, nervózní oprava a rázem se ocitám na chvostu závodního pole. Jedu na krev - poslední se mi teda fakt běžet nechce - poutko opět vyklouzává, ale už to nechám být. Mám pocit, že závod je ztracen, ale za zatáčkou mám chlapce naservírované u sebe jak na podnose. Předbíhám je, ale už bych potřeboval zpomalit a odpočinout, vidím se na desátém km. Cedule s 6 obrací mé myšlenky ke smyslu tohodle nesmyslnýho plahočení. Naštěstí následuje sjezd a krásný a lehký okruh na Horské Kvildě. A zpátky na Zadov, definitivní vyřešení otázky hůlky (ne, nevyhodil jsem ji, fakt opravil!), znovu horská dráha na zadovských tratích, sjezd ze Zlaté studny a - sněhová vánice. Ten kiláček v ní stál za to: nebylo vidět na krok, pořád jsem si šahal na obličej, jestli neumrzá a doufal jsem v zrušení závodu a přečkání nečasu v blízké restauraci. Bylo to však prostší, na občerstvovačce jsem dostal napít horkého čaje a makal dál. V závěru už chyběly zvláště morální síly, možná jsem mohl ještě skóre vylepšit, ale už se mi nechtělo. Jenom jsem kontroloval, jestli se nepřižene Buldok, že bych mu zlomil lyže. V posledním sjezdu jsem ještě hodil tlamu, málem i v cílové rovince, a pak byl rád, že už to mám za sebou.
A kupodivu o deset minut rychleji než loni. Jestli za to mohla jiná trať či výborně namazané lyže nebo snad lepší fyzička nechám ve hvězdách a poctivě se budu připravovat na příští ročník. PS: Macek má fakt hustý špeky! PSS: Při Carcassonnu jsem šetřil síly na závod!


BULDOK

Sobotní krátký trénink mi velmi připomínal loňský přechod Krkonoš. Od rána drobně pršelo, a když jsme dorazili do Korýtka, tak lilo jako z konve. Takhle se zítra nepoběží a budu moct čestně od závodu odstoupit, utěšoval jsem se. Přes noc se bohužel ochladilo, takže se závod konal.
Navnaděn dobrým výkonem z Jiz50 jsem doufal, že bych mohl držet krok s hlavním favoritem Burim. To se mi ale dařilo jen úvodních 6 km, pak jsem ho definitivně ztratil. Postupně jsem byl smířen, že si čas oproti loňsku nezlepším, a když jsem ve druhém kole vybíhal do otevřených plání na Horské Kvildě, tak jsem začínal pochybovat, jestli vůbec dokončím. Sníh, vítr, zima, stopa ztrácející se v navátém sněhu. Podkluzující lyže, za chvíli zase nalepený sníh na skluznici. Dle očekávání mne chytily křeče. Tak na tohle jsem už starej, takhle se mučit.
Takže nakonec nechápu, že jsem výsledný čas měl o dobrých 15 min. lepší oproti loňsku, dokonce pod 4 hod. Zřejmě kratší trať. Kolega David z VŠ byl téměř o hodinu rychlejší a i Pepa, manžel kolegyně z Pb, kterého jsem na Jiz50 udolal o 1 sekundu, mi tady dal téměř půl hodiny.
Tak zase napřesrok. :)


VÝSLEDKY:

1. vítěz, 2:15:39
245. Buri, 3:36:43
276. Buldok, 3:57:07
284. Macek, 4:05:13
303. poslední, 4:36:18

Kompletní výsledky

-nahoru-