Home/Aktuálně
  Archiv událostí
  Deníky z cest
  Odkazy
  Kontakty
  O stránce
  Guestbook
  Fotka týdne

 

 
 


Laponsko, deník z cesty 11. 3. – 25. 3. 2007

FOTKY
Hobrovy fotky na rajce.net
Mackovy fotky na rajce.net
Radkovy fotky na rajce.net
Radkovy fotky z tikitálu na rajce.net

TRASA PUTOVÁNÍ
Rady a porady (od Bulda)
Buldočí deník plus fotky

11.3. - 12.3. - 13.3. - 14.3. - 15.3. - 16.3. - 17.3. - 18.3.
19.3. - 20.3. - 21.3. - 22.3. - 23.3. - 24.3. - 25.3.


11. 3.

V 17 hodin odjíždíme z Ořechovky, v 17.20 hodin jsme na letišti. Tam už jsou Petráčci, později doráží Buri a nakonec Buldok, který je rovnou na terminálu 2, odkud letíme. Na rozjezd dáváme 1,5 litru Beaujolais. Řešíme váhu bagáže, něco zůstává Dáše na zaopatření po dobu nepřítomnosti hlavy rodiny. Moje zavazadlo má nakonec 22,5 kg + 4,5 kg palubka a společné lyže váží 16 kg. K odbavení jdeme jako poslední a proběhne hladce bez doplatku. Vše včetně lyží, které jdou zvlášť jako nadrozměrné zavazadlo, je odbaveno až do Rovaniemi. Při kontrole zavazadel měl největší úspěch Hobra, když při demonstraci prázdné termosky vylil její obsah na rentgen.
Odlétáme v 19.40 Airbusem A 319 společnosti Finnair, letadlo je plné. Let je pohodový, hladký, pouze s turbulencemi před přistáním. Cestou máme snack a víno, v Helsinkách přistáváme ve 22.50, je zataženo a 1 °C.
Kupujeme lístky na autobus a za 3,6 € jedeme autobusem 615 do centra. Cestou popíjíme v rozporu přepravním řádem láhev whisky a v 0.20 vysedáme poblíž vlakového nádraží. Hned za nádražím narážíme na českou hospodu Vltava, kde točí Plzeň. Já však dávám přednost hnusnému hamburgru ve stánku na ulici. Motáme se centrem, kde jsou jen dva kostely a jinak nic, a podél poloostrova. Zastavíme se v nočním baru, kde dáváme finský stout za 5,7 €.
Takto posilněni dorážíme k zamrzlému moři, kde Buri s Markem chodí po ledu a od cesty na ostrov je málem neodradí ani projíždějící tanker fungující jako ledoborec.
V 5 hodin ráno, dost prochladlí, jsme opět na vlakovém nádraží a v 5.20 jedeme busem na letiště.

-nahoru-

12. 3.

Procházíme kontrolou, Hobra operativně dopíjí láhev whisky (u této praktiky již zůstal po celý zbytek akce). V 7 jsme odbaveni, v 7.40 odlétáme (opět A 319) a v 8.45 jsme na malém letišti Santa Clause v Rovaniemi. V Rovaniemi již leží souvislá sněhová pokrývka minimálně 50 cm, je –1 °C a mlha a vítr.
Na informacích zjišťujeme, že autobus do Saariselkä jede z letiště, a to v 11.55. Autobus opravdu přijel a u řidiče kupujeme společnou zpáteční jízdenku za 273 € (5 osob). Cesta trvala asi 3,5 hodiny s jednou 20minutovou zastávkou v městě Sodankyla, během které jsme nakoupili jídlo (sušený sob) a plechovky piva. To se již zcela vyjasnilo. V Saariselkä jsme v 15.30 a začíná shánění pulků a nakupování. Já v klidu hlídám bagáž na zastávce. Dneska jsme sehnali jen 3 pulky cca po 75 € za kus na 12 dní.
Odjíždíme do denní tupy Matkailukeskus, vzdálené asi 0,5 km, kterou tvoří domek, dřevěné teepee s ohništěm a záchody. S Markem jedem ještě 0,7 km dál a zpět. Večer vaříme na ohni (čaj a polévku), popíjíme dovezené plechovky. Před 19 hodinou je tma a asi –6 °C, v noci teplota klesne až na –15 °C a v teepee až na –4,5 °C. Spát jdeme kolem 22 hodiny, v noci je polární záře.

-nahoru-

13. 3.

Vstáváme kolem 9 hodiny, ráno je zataženo a –5 °C. Kluci jdou ještě pro pulk, který ale dostanou za 120 €. Ráno mažeme modrým voskem, okolo davy lidí, já vyrážím napřed asi 1,5 hodiny (6 km) na chatu Rumakuru.
Jede se řídkým lesem a pláněmi, jsou nízké mraky a po čase se vyjasňuje. Další hodinu jedem 4 km na Luulampi, kde je otevřená hospoda a my dáváme dvě na dlouhou dobu poslední piva po 2,5 €. 1 km za hospodou odbočujeme z vyroubované stopy a jedeme 7 km místy zavátou cestou na Rautalampi. Cesta je ještě značená, ale občas se bořím a jednou přehlížím menší údolí a dávám tygra, Buldok má zase pár převratů pulku.
Těsně před chatou přejíždíme něco jako zamrzlé jezero. Odpoledne je mlha a teplota něco okolo 0 °C. V 16.30 jsme na Rautalampi. V chatě je stolek, 3 lavice, kamna, vařič a 6 Finů, z nichž dva za chvíli odjíždějí. Na vařiči vaříme kafe a čínu k večeři. 2 Finové jdou raději spát do záhrabu, já s Hobrou spíme na zemi. V chatě je dost horko a suchý vzduch.
(Za den jsme ujeli celkem 17 km.)

-nahoru-

14. 3.

V noci do chaty dorazila další skupina Finů, kteří ale hned disciplinovaně zamířili do záhrabu. Ve skupině byly i dámy, potkáváme se s nimi až při snídani.
Vstáváme kolem 9 hodiny, venku je mlha,vítr a –1 °C. Po snídani odcházíme dříve než Finové, kteří plánovali brzký odchod. Nejprve jedeme asi 1,5 hodiny 8 km z kopce na Lankojarvi, cesta vede po trase vyjeté skútrem. Hned za chatou je trochu obtížnější pasáž, která si vyžádá 1 pád/osobu.
Na Lankojarvi dáváme pauzu a čaj z termosky. V otevřené části chaty je volno, v té na rezervaci kdosi mává na pozdrav. Zdržíme se asi půl hodiny a vyrážíme na 15 km (asi vůbec nejtěžší) úsek na chatu Tuiskukuru.
Nejprve jedeme po zamrzlé řece Suomujoki. Cesta se místy ztrácí, místy odbočuje od řeky a zase se k ní vrací a postup vůbec komplikuje počínající tání, které vede k tomu, že se občas objevuje volná voda. Při jednom přejezdu řeky Marek vytrhnul své vlastnoručně přidělané vázání a musí přezout na sněžnice. Za svou nedbalost zřejmě patřičně pykal.
Po nějaké době odbočujeme do úzkého údolí, kterým teče potok. Na začátku údolí pozorujeme dva soby, přiblížit se na focení však nejde a sobi brzo prchají. Cesta údolím je prakticky neprojetá, na některých místech se boříme snad každým krokem. Údolí se ve dvou úsecích sevře do úzkého kaňonu. Cesta se táhne a začíná soumrak. Marek je dost vzadu a ještě se mu podaří spadnout do potoka.
Na Tuiskukuru dorážíme kolem 20. hodiny, téměř za tmy. Následuje vaření, sušení, diskuze s místním průvodcem nad hrnečkem slivovice. Venku je –6 °C, v noci až –14 °C a večer slabá polární záře.
(Za den jsme ujeli celkem 23 km.)

-nahoru-

15. 3.

Buldok coby budíček již v 7.30 povykuje, že je 8 hodin. Ráno je jasno a na všem námraza. Na cestu vyrážíme v 10 hodin. Marek jede na lyžích, oprava se asi zdařila. Nejprve jedeme 5 km do kopce přes hřeben Ampupaat, porostlý řídkým březovým lesem, odkud jsou pěkné výhledy, a pak následuje sjezd k jezeru Luirojarvi.
Ubytovali jsme se v menším srubu na břehu jezera, asi 100 m od Hiltontupy, kde už pobývali tři Češi.
Po krátké pauze vyrážíme na lehko na nejvyšší vrchol parku, kopec Sokosti (718 m). V podstatě se jednalo o 7 km tam a zpět. Nejprve jsme přejeli kus jezera po cestě směrem na Hammaskuru, ze které jsme odbočili doleva přímo k hoře. Zpočátku jsme jeli téměř po rovině lesem, pak však stopa začala prudce stoupat nad hranici lesa. Sníh byl naštěstí tvrdý, takže jsme se ve stromečku nebořili. Z vrcholu Sokosti, resp. od vysílače byly nádherné rozhledy, ale bylo tam větrno a pěkný mráz. Po pauze a rychlém skupinovém focení sjíždíme širokými oblouky dolů. Sjezd byl nakonec lehčí než jsem čekal a se svými lyžemi s hranami jsem získal značný náskok. Dolů se dostali všichni ve zdraví.
K večeři nám Marek uvařil sóju. Posíláme sms domů, signál tu je. Večer rozjíždíme saunu, skvělý zážitek, akorát se nejde chladit v jezeře, protože je až na dno promrzlé. V noci se objevují ještě dva Finové, ale po chvíli beze slov mizí.
(Za den jsme ujeli celkem 23 km.)

-nahoru-

16. 3.

Ráno je kolem 0 °C a sněží, přes noc už napadlo 10 cm mokrého sněhu. Během snídaně se objevují i ti Finové ze včerejška. My odjíždíme na 15 km vzdálenou Hammaskuru.
Bohužel se na scéně objevuje paní Lepička, lyže vůbec nejedou a navíc mám pocit, že jdu na botách s vysokými podpatky a bojím se zvrtnutí kotníku. Ze začátku trochu bloudíme, ztrácíme vyjetou stopu (nebo spíš stopa zapadla sněhem), ale celkově máme dobrý směr. Obloha se vyjasňuje, je teplo, nad nulou. Sníh se lepí čím dál víc.
V závěru cesty dávám pauzu, sluneční lázeň a s Markem i jedno cígo. Lyže poté kupodivu začínají jet. Na Hammaskuru naštěstí není nikdo. Tavíme sníh, vaříme ravioli a čajíček a když přijde její čas, objevuje se pěkná polární záře. Zmateně fotíme, v noci je jasno, -13 °C.

-nahoru-

17. 3.

Ráno je -5 °C a trochu sněží, budíček je v 7.30, odjezd o 3 hodiny později. Asi 2 hodiny stoupáme 5 km do sedla po zasněžené cestě. Před sedlem vyplašíme pár sněžných kurů. Nahoře trochu bloudíme, překonáváme potok.
Ve 2 hodiny děláme pauzu na oběd a pokračujeme v prodírání až ke značenému tábořišti, po chvíli se objevuje skútrem projetá cesta od Vongoivy. Cesta vede mírně z kopce řídkým lesem. Po celkem 13 km jsme na chatě Anterinnmukka, nejluxusnější, jakou jsme poznali, se saunou a na kamenné podezdívce.
Místní atrakcí jsou sobi, chodí se koukat až do oken chaty. Při focení však bystře utečou. Dalším zástupcem fauny je rejsek, chycený do kbelíku, Burimu však zdatně utekl. Večer s Markem rozjíždíme saunu, dáváme 3 kola s koupelí v potoce a s válením ve sněhu. Po nalití vody na kamna dostává sauna grády. K večeři je kung pao, nad výpravou se však začíná vznášet přízrak nedostatku alkoholu.

-nahoru-

18. 3.

Dnes vstáváme „už“ v 9.30, Buldok trochu zaspal. Po snídani odjíždíme v 11.30 bez batohů na fakultativní výlet směrem na Muorravaarakka. Jdeme zapadlou stopou podél říčky Kaareoja. Asi po 6 km se dělíme, já s Markem jdu (blbě) po hřebeni, ostatní jdou údolím. Buldok láme hůlku.
Na hřebeni pozorujeme stádo asi 4 sobů. Kolem 14.30 se obě skupiny spojují. Sjíždíme z hřebenu. Vzdáváme náš cíl a stejnou cestou se vracíme zpět na chatu, kde jsme v 16 hodin se 14 najetými km.
Stejně jako včera rozjíždíme saunu a dneska se zvlášť podaří. K večeři vařím těstoviny se slepicí na paprice. Popíjíme Buldokův soukromý rum, neb veřejný alkohol se včera definitivně vypařil. Posloucháme Cimrmanovo Dobytí severního pólu.

-nahoru-

19. 3.

Vstáváme už v 7 hodin, k čemuž nás přiměly obavy z dnešní dlouhé etapy. Venku je asi třícentimetrový poprašek nového sněhu a teplota okolo 0 °C.
Vyjíždíme v 9 hodin a jde to poměrně dobře, prvních 21 km jsme ujeli za 4 hodiny. Jeli jsme v podstatě po cestě, navíc byla stopa projetá skútrem. Nejprve podél řeky, pak cesta uhnula doleva podél plotu na ruské hranici. Cestou míjíme několik budek, v poledne v jedné z nich stavíme na oběd.
Po obědě přijíždíme na zamrzlé jezero. Cestou pozorujeme soby a potkáváme Laponce na skútru. Na chatě Kiertamajarvi (poměrně malé) jsme v půl třetí. Pokoušíme se nasekat led v jezeře. Původně jsme se chtěli prosekat až k vodě, ale jezero Kiertamajarvi je zamrzlé až na dno.
Večer dopíjíme další dvě lahve a posloucháme zábavný horor o zuvembi a chlápkovi se sekerkou v hlavě.

-nahoru-

20. 3.

V noci bylo jasno a zima –8 °C. Brzy se však zatahuje. Buldok nemohl dospat a asi v 7 hodin někam odjel přes jezero. Rozumná část výpravy vstává až po 8 hodině a posnídá müsli.
Jedeme po jezeře až k plotu, na konci jezera ale již led roztál, takže se musíme kus vrátit a přejít na levý břeh. Pak sledujeme plot do kopce lesem, za což jsme odměněni pěkným sjezdem. Na oběd jsme na tupě Jyrkkavaara (ujeto 11 km).
Z Jyrkkavaary sjíždíme dolů k řece, po níž pokračujeme asi 5 km. Řeky jsou už občas trochu natáté. Začínají mi podkluzovat lyže. Po cestě míjíme několik tábořišť a taky potkáváme soby. Celou cestu byla vyjetá stopa. Cílová chata Snellmaninmaja je nad řekou na skále; už ji obývají tři Češi – ba co víc, znají holešovickou kavárnu. Podaří se nám získat jejich přebytky zásob, ovšem na druhou stranu definitivně došel alkohol. Pozorujeme západ slunce nad řekou.
(Dnes jsme ujeli 18 km.)

-nahoru-

21. 3.

V noci bylo jasno a zima –10 °C, přes den se však zatahuje a večer je zase hezky. Nejdříve vstává druhá parta Čechů, Buldok a Buri běží kamsi nazpátek. K snídani dojídáme poslední müsli. Téměř celá dnešní cesta vede po řece. Zastavujeme se na prohlídku skanzenu (pár dřevěných jurt a chatrčí, nikde nikdo). Po 15 km obědváme u chaty Porttikoski s nefunkční saunou. Na teploměru je 1 °C. Na chatě potkáváme starého Fina.
Pak pokračujeme ještě 6 km na chatu Lankojarvi, kruh se pomalu uzavírá. Ve varastupě už je šest důchodkyň a španělský pár, v autiotupě jsme my a jeden silně chrápající Fin. Večer přijíždí 10 vojáků a 1 Finka, naštěstí pokračují na Rautalampi. Dáváme dvě večeře a celovečerní partii mariáše.
(Celkem 21 km.)

-nahoru-

22. 3.

Ráno je slunečno a -7 °C, přes den kolem 0 °C a slabě sněží. Celá dnešní trasa je překvapivě projeta skútry (trochu se opakujeme, cestou na Hammaskuru byla trasa špatně průchodná) až na chatu Suomonruoktu (16 km), kde jsme kolem 16 hodiny.
Cestou předjíždíme Španěly. Obědváme v přístřešku, u kterého „ekologicky“ likvidujeme nepotřebný benzín z vařiče. Před chatou je ještě dost zchátralý skanzen (omylem považovaný za chatu), kde potkáváme tři finské důchodce, se kterými později sdílíme tupu. Večer trávíme opět nad kartami.

-nahoru-

23. 3.

Důchodci vstávají v 6 a v 7.30 mizí do kraje, a tak vstáváme i my. Marek má dnes pomalý start, a tak vyrážím napřed a svůj cca hodinový náskok udržím až do hospody.
Prvních 6 km cesta mírně stoupá vyjetou stopou k přístřešku s ohništěm. Pak se však začne prudce stoupat na hřeben, stopa se ztrácí a začínám se dost bořit. Úspěšně sleduji nejasnou stopu důchodců, kteří začínají být v dálce vidět. Objevují se první běžkaři-lehkooděnci. Na náhorní pláni dokonce potkávám skupinu namistrovaných Čechů.
Z hřebene již sjíždím na značenou a udržovanou lyžařskou stopu. Za 6 km jsem v Kiilopě, respektive v místní hospodě. První setkání s civilizací se rozvine v pěknou pařbu (až na Hobru všichni po 6 pivech), jakou zde jistě nepamatují (soudě dle zájmu o náš stůl). Neprozřetelně jsem si zaplatil oběd, protože další konzumace již probíhala ve stylu komunismu – každému dle jeho potřeb. Na závěr jsme se raději vytratili.
V dobré náladě jsme zvládli 10 km na Rumakuru (celkem dnes 25 km). Chlapci si dali ještě 2 x 4 km do Saariselky pro pivo. Večer byla polární záře.

-nahoru-

24. 3.

Ráno jedeme do Saariselky po upravené lyžařské stopě. Balíme lyže, vracíme pulky. Nakupujeme dobroty v supráči a suvenýry (např. soba v různé podobě – plyš, plátky) a čekáme na autobus do Rovaniemi. Odjezdu předchází planý poplach, skutečný odjezd nastane v 13.48. Tentokrát je všude dost lidí, autobus je plný. O pauze na půli cesty chlapcům autobus téměř ujel.
V 17.30 jsme na letišti v Rovaniemi. Večer se flákáme v hale, popíjíme pivo. Před půlnocí se přesouváme na zastrčené parkoviště, kde poprvé a naposledy stavíme stan.

-nahoru-

25. 3.

Ráno musíme vstávat poměrně brzo, odlétáme už kolem 9 hodiny. Odbavení proběhlo kupodivu hladce, stejně jako let do Helsinek.
Do města jedu už jen já s Hobrou, máme asi 4 hodiny na prohlídku, chlapci dají přednost popíjení piva na letišti (a že se činili). Jeli jsme již známou 615 k vlakovému nádraží. Ve městě jsme prošli podobnou trasu jako při příletu, jen to bylo za dne.
Za soumraku jsme již v Praze.

© Radek

-nahoru-