Home/Aktuálně
  Archiv událostí
  Deníky z cest
  Odkazy
  Kontakty
  O stránce
  Guestbook
  Fotka týdne

 

 
 

Několik postřehů z krkonošského přejezdu
z pohledu velícího důstojníka

FOTKY

Na letošní "oblíbenou akci" se vypravila osvědčená squadra "starých výjezďáků" (Mac, Buri, Buldok, Jindra, Martina, Karolína, Fufka), doplněná o nováčka Pepu, kterému jsme opravdu předvedli, zač je toho loket.
Letošní ročník se vyznačoval několika superlativy a nej: například nejkratší, nejdražší apod. Na tomto místě nelze nezmínit pravého viníka těchto skutečností, a to Buldoka! Ano přátelé, byl to opravdu tento úspěšný mladý muž, který již na cca 4. km výpravu zcela rozvrátil, zdemoralizoval, zavlekl mimo vytyčenou trasu a především opil!
Nezačali jsme špatně a předem stanovený termín nástupu na lanovku pod Čertovou horou byl prakticky dodržen, i když cestou a na místě samém jsme bojovali s přívaly (až 50 cm) nového prachového sněhu (a s kolonami Němců a tiráků). Neználci, kteří v Harrachově nikdy nebyli, si libovali, jak je to tam pěkné, jak to pěkně jede (lanovka), a že mamutí můstek není až takový mamut. Všichni se také těšili na znovu otevřenou Luční boudu (kde jsme večer předtím potvrdili ubytování), na pivo, na servírky, Otu Berauera a na recepční. Někteří z tohoto důvodu vlekli i společenský oděv (viď Buri).
Celá tragédie výpravy začala ve chvíli, kdy se Mac a Buri jali prošlapávat stopu z Ručiček po žluté na Voseckou boudu a Buldok (a nesmím zapomenout i na další vševědoucí účastníky ženského pohlaví, viď Martino) odvlekl(i) nic netušícího Pepu neznámo kam. Chabý předpoklad, že by nás nadešli po sjezdovce, nevyšel (a také asi nikdy vyjít nemohl) a asi po 17 min. pochodu byla zmíněná skupina v hospodě na Dvoračkách.
Je třeba si uvědomit, že zbylí dva nešťastníci byli v tu chvíli asi 25 metrů od rozcestníku Ručičky. V cca 1,5 m hlubokém prašanu to ani rychleji nešlo. Nicméně nevzdali jsme se a asi po 1 hodině jsme dorazili na 250 m vzdálenou sjezdovku. (Značená cesta vypadala zprvu jako prošlápnutá, ale svůj omyl jsem si uvědomil, když jsem byl po pás ve sněhu a proti mě se vyřítili snowboarďáci užívající si v hlubočáku a zanechávající za sebou pruh, který vypadal jako prošlápnutá stopa... Buri) Tam nás zastihl telefonát od Buldoka, že už dál nemohou a cosi kdesi.
Skutečnost, že Buldok a spol. doposud neokusili prachového sněhu, ale jen chutná piva, jídla a kořalku, způsobila, že jsme se domluvili, že cestu na hřebeny zkrátíme přes Růženčinu zahrádku a Vrbatovu boudu. V tuto chvíli spadla mlha, že by se dala krájet, začalo fičet a drobně sněžit. S Burim jsme svižně zdolali Lysou horu a od horní stanice lanovky jsme navigovali Karolínu s Jindrou, kteří právě vyrazili z Rokytnice. Pak jsme vyrazili po žluté na křížení s červenou od Dvoraček. Až později se Buri přiznal, že pomýšlel na poslední pomazání. Jenže ne svoje, ale moje. Pod Růženčinou zahrádkou jsme po opětovné telefonické konzultaci (Buldočí skupina došla jen 200 m od chaty a vrátila se do objetí chutných jídel a piva) vzdali úžasnou cestu přes hřebeny Krkonoš a rozhodli se, že sjedeme do Špindlu a lanovkou na Pláně a odtud na Luční. (Zřejmě zde někteří ztratili v hlubokém sněhu příčetnost a smysl pro realitu, viď Macku... Buri) No nebudu to protahovat, asi za 45 min. jsme všichni seděli na Dvoračkách v hospodě, a to i s Karolínou a Jindrou :-)) V 1,5 m prašanu to opravdu nešlo a odvolal jsem (k pobavení recepce) i ubytování na Luční.
Náhradní ubytování jsme naštěstí sehnali v Rokytnici v polsko-ukrajinském hotelu Rokytka, kam jsme sjeli přes odpor rolbaře po sjezdovce. Musím se i písemně pochválit za maximálku na běžkách dle GPS přesahující 64 km. (Už jenom kvůli tomuto sjezdu na uzavřené modré sjezdovce, čerstvě urolbované, to stálo za to… Buri)
V noci připadlo dalších 30 cm nového prašanu a na náš účet i zopár piv. (Buld znaven celodenním pobytem na čerstvém vzduchu v zakouřené hospodě tradičně vytuh již v 21 hod... Buri)
Druhý den jsme skončili opět v hospodě na Dvoračkách. Vyjeli jsme totiž lanovkou na Lysou a všem výletníkům jsme s Burim přes jejich odpor, ale nakonec k velké radosti, zprostředkovali plavání ve sněhu. Další cesta vedla již po upravených a rolbovaných cestách v okolí Harrachova. Buldoka jsme za trest s Burim donutili jít na Voseckou boudu s vidinou dalšího 15 km pochodu. (Za připomínku stojí další parádní sjezd podél Mumlavy až na parkoviště v Harrachově, kde jsme nalezli částečně zapadaná auta.... Buri)
Nakonec celkový účet výpravy - 40 km - s přihlédnutím k podmínkám není tak hrozný. Musel jsem však započíst i lanovky :-)
Jsem zvědav, co nás z hlediska počasí čeká při ročníku 2006! Sněžku jsme jak vidno z fotodokumentace zdolali pěkně v teple.
Ještě několik rad pro příští ročník, který se koná pod heslem: "v dobrých rukou krále Miloslava" takže:
1. Nikdo si neberte mapu (v hospodě vás zbytečně znervózňuje)
2. Vlastní názor na trasu pochodu nechte doma
3. Vezměte si více peněz v hotovosti
P.S. Pro příští ročník mám jednu výhodu - nemusím plánovat novou trasu.

©Mac

-nahoru-

-zpět-