Home/Aktuálně
  Archiv událostí
  Deníky z cest
  Odkazy
  Kontakty
  O stránce
  Guestbook
  Fotka týdne

 

 
 

Jizerská padesátka 15. 1. 2006

FOTKY

rok 2005

Pátek
Odjezd znovu nebyl lehký, z kavárenského povalečství nás zachránil letošní jogurťák Macek, který ještě v úterý před závodem nakoupil kozu, kartáče a vosky a chtěl si jich řádně užít. Bez psí historky, po trošku zmateném ubytování u pana Poláka (dožadovali jsme se lepšího pokoje) a po zabalení jsme se vydali do pajzliku v zatáčce. Objednání jídla bylo omezeno studenou kuchyní a jazykovými možnostmi, s pivem žádné problémy nebyly. Návrat libereckou mhd jsme si zpestřili teplými mámami (i pro toho studujícího pána – Buldok již půl hodiny usilovně studoval návod na mazání vosků v norštině) a „omamnými látkami“ na zastávce, čímž jsme porušili zákon. Abba a Svijany (pro některé borce 13. pivo) ve Slunečních lázních, nalezení přestěhovaného pokoje, pár pořešených m…, nařízení budíka a spánek.

Trénink
Ranní trénink se časově posouvá hlavně kvůli neochotě vstávat a Kevkovým stravovacím návykům (v průběhu víkendu jsme odhalili, že neobvyklým). Ploužení po Jizerkách probíhá pod vedením zkušeného jizerskohorského vůdce Macka, který nám tu plánoval trasu víkend předem. Jsem trochu zaskočen popadanými stromy, jejich přeskakováním a různým motáním. Mám snad znovu opakovat, že mé nové běžky jsou určeny na běhání? Ale za chvíli už jsme na známých místech a ve známém tempu. Cestou potkáváme i osamocenou lyžařku Andreu (to je snad ňáká móda jezdit sám do Jizerek?!), ale ta mizí opačným směrem, kam jsme taky chtěli, ale vedúci určil nasadnúť a ještě ťažšu trasu. Nakonec to vyšlo na obvyklých 26 km. A při okukování stánku s buřty, pivem a vosky potkáváme ještě spolužačku Báru, která zítra taky poběží – dámskou variantu 25 km.

Sobotní večer
Celý den svítí slunce, čehož využíváme ve stejnojmenných Lázních k úpravě běžek pod širým nebem. Za sebe přiznávám, že jsem tomu na chuť dosud nepřišel, ale musím objektivně říct, že koza, kufřík, kartáče a vosky vypadaj fakt vyvoněně. Čili po 2 hod. jsou dle zkušených lyže prý připraveny na závěrečné dokončení v podobě dalších 5 (!) vrstev vosku.
Schéma dne (registrace, nákup vosků, návštěva aquaparku, večeře v pajzliku) je narušeno gumovým volantem a upadlým vejfukem. Vejfuk operativně umisťujeme na střechu na nosiče primárně určené pro lyže. Různými manipulacemi ztrácíme čas a získáváme ještě větší hlad. V bazénech trávíme hoďku a půl, dáváme si i trychtýř, saunu a vlastně všechny atrakce. Nejvíce si užíváme místnůstky s vlnou, vlníme se až ke stropu. Před půlnocí domažem lyže, dáme groček a reasec a unaveni uléháme.

Neděle
V noci se celej zpocenej budim a převlékám si mokrý tričko. Ale do rána už toho moc nenaspim. Hm, zřejmě na mě víkendový program zanechal nepříznivé stopy. Kevkovi zase nezabral reasec, tak si dává repete. Nervozita by se dala krájet. Ani nevím proč, loni to bylo v pohodě. Že bychom byli letos více vyhecovaní? Přece jen nákupy vybavení a rozdělení do výkonnostních kategorií, tzv. startovních vln, mohlo sehrát jistou roli. Dělíme se krátce po sestupu z Maliníku – Hosna maže dle posledních informací, Buld s Mackem zkoušejí skluz a pozorují startovní rošt. Já pomateně a nervózně popocházím, zahřívám se, neb je 10 pod nulou a sháním bratra Davida Krásy Štěpána jakožto kumpána ze čtvrté vlny. Letos se v cíli scházíme všichni až po 5 hodinách, dáváme teplý mámy a zmrzlý těstoviny, resp. Kevka si dává a konečně přestává po celém víkendu vše kritizovat a nadávat. Daleká cesta zpět na Maliník k autu, focení a krátké rozmrzání v autě. U pana Poláka následuje delší rozmrzání, celkem rychlé balení, přimontování vejfuku na střechu a zamluvení ubytování na příští rok.
© Buri


VÝSLEDKY

Počasí
Polojasno, inverzní počasí; tlak 1030 hPa; teplota ráno -10, odpoledne -3, slabě větrno

BURI

Loni jsem si předsevzal, že jestli ještě někdy poběžím Jizerskou padesátku, jedině na nových lyžích a s jinou taktikou. Lyže jsem zakoupil už v září a jsou fakt moooc pěkný (navíc mají i takový ty další kvality). Zvolené strategii napomohlo i mé zařazení do čtvrté startovní vlny, takže jsem mohl „běžet“ už od začátku a celkové tempo bylo dostatečné. První krize přišla na Čichadlech, přesunutá kontrola byla zrada. Promenádní cestu jsem spíše také promenoval, než že bych bůhvíjak běžel, ale pak už to šlo jak po másle až do cíle. Třikrát jsem si během závodu ustlal, přičemž nejhorší to bylo ve sjezdu do cíle 500 m před metou, to jsem dostal ještě křeč a chvíli se musel rozhýbávat. Cílovou rovinku jsem si krásně užil – při soupažném píchání jsem vojel min. 3–5 soupeřů. Na to, jak se mi pěkně běželo, mě trochu zarazil výsledný čas. Byl jsem o 5 min. rychlejší než loni, ale chtěl jsem dojet pod 4 hoďky. No, tak příště. Času je dost. Už se těšim.


MACEK

Naše letošní účast na J50 mohla nezasvěcenému připadat oproti loňskému ročníku úplně stejná, ale to bylo jen zdání. Lišilo se snad úplně vše. Tak například Jizerské hory – loni jsme tak akorát věděli, že jde o keltský název pohoří, v němž pramení stejnojmenná řeka, která teče okolo Kotlíku. A letos si v Jizerkách připadáme skoro jako doma. Někteří z nás (-Já-) se orientují i podle místních názvů a po většinu dne vědí, kde jsou. Dalším příkladem mohou být lyže a jejich mazání, fyzička (teda jen u některých), příprava před během atd. :-) Prostě našli se zoufalci, kteří se celý rok zavírali ve sklepeních, kde cosi kutili na rotopedech, našli se i takoví, kteří neváhali odhodit staré milované sudovky a zakoupit produkty kosmického výzkumu určené k běhu na lyžích; a ani po stránce chemické přípravy jsme nic nezanedbali. Nesmím samozřejmě zapomenout na skutečnost, že víkend na J50 byl dalším s tzv. víkendů "s kozou".
O průběhu povedené akcičky jistě napíší ostatní (pokud si to pamatují), a proto se zkusím se věnovat nepodstatným detailům, na které jistě zapomněli. Letos jsme se přihlásili již v září a dokonce jsme měli i vlastní parkovací kartu. Sice na "protekční" parkoviště č. 1 ještě asi nemáme nárok, ale i to byl úspěch. Pravda, když jsem lámal z Hosny a Buldoka peníze za startovné v půlce října, měl jsem pocit, že si mysleli, že jsem se zbláznil. Příště v srpnu!
Z hlediska tréninku a najetých kilometrů to bylo u mě 2x lepší než loni, ale zdá se mi, že to je stále málo, takže tato informace je nadále nezveřejnitelná. Rozhodně akce na běžkách na vyšší tepové frekvenci v našem jindy kompaktním a družném kolektivu S.P.CH.S. již získaly značný odpor restaurační a turisticko-prošlapávací frakce. K lyžím a výbavě mám poslední postřeh, a to, jak jsme Hosnu rozplakali, když jsme jeho milované sporteny vyhlásili nejhoršími lyžemi zájezdu.
Zásadně jsme se alespoň z mého hlediska zlepšili v mazání lyží. Potřebných proprietek máme celý kufr a sledováním instruktážního videa a studiem materiálů jsem také nějaký čas strávil. Myslím, že ne nadarmo! Zásadní změna je viditelná především ve spotřebě vosků (klistrů) – loni padla na dvoje lyže min. půlka tuby a celkově nám máza z J50 v klidu vydržela do března :-))) To, jak správně namazat, jsme si opět přečetli u stánků osvědčených firem Swix a Toko. Potřebný vosk jsme přes masový nákup neměli a bylo nutné jej dokoupit. Ale aspoň jsem si opět rozšířil obzor o správném mazání gripů.
Takže, co jsme nakonec mazali: základní parafin + TOKO LF růžový+molybden a na stoupání zažehlený zelený TOKO grip wax base a 4–5 vrstev TOKO Sport-line modrý (-2 až - 6). Hledači třetích cest mazali samozřejmě medovku. Jen poznámka: oproti předpokladům jsem (jsme) za generálního dodavatele vosků nakonec zvolili TOKO, neb jejich vosků máme asi nejvíc. Swix však není určitě zatracen. Oficiální doporučení zejména u sjezdového vosku bylo však jiné a týkalo se jiné kategorie vosků (HF) – myslím, že tam dávali žlutý a červený HF grip. Celkově stála profi máza u stánku 300,-.
Na vlastní závod jsem se myslím docela pečlivě připravil. Týden předem jsem si proběhl trať a dosažený čas byl pod 5 hod. Ve čtvrtek jsem několik hodin trénoval mazání lyží a zkoušení nového mazacího vybavení. Jak dopadnu v naší skupince mi bylo asi trochu jedno, ale poslední nechce být, předpokládám, nikdo. Jediným cílem odvozeným z Vasáku je pro mě dosažení dvojnásobku času vítěze.
Vlastní běh byl docela v poho. Na většinu jsem by připraven, připravený "stravovací" plán fungoval. Zaskočilo mě zrušení občerstvovačky na 11 km. A asi nejen mě. Snažil jsem se nezastavovat a furt jet, co to půjde. Původní taktika byla co nejdéle se udržet Buldoka a společně s ním co nejvíce udržet Buriho na dosah. Když jsem ho na 12 km předjel, ocitl jsem se v pozici štvané zvěře sám. Až na Olivetskou horu jsem pokukoval, jestli mě nepředjíždí RC9 a v nejhorším snu červenobílý sporten. Jediné, co jsem neplánoval, byl držkopád při riskantním předjíždění na sjezdu z Jizerky :-) Naštěstí mi přejeli jen lyže a hůlky. Prostě, když jedou lyže, nikdo vám neujíždí, tak nevadí ani 50 km, ani lidi a nevadí nic. Do 40. ročníku doufám pořadatelé opraví mapku s trasou závodu a v cíli bude alespoň nějaká viditelná časomíra.


BULDOK

Před letošní Jiz50 jsem se rozhodl zvýšit šance na zopakování dobrého výsledku z loňského ročníku. Bylo už na čase. Částky investované chlapci do zakoupení nového vybavení, vosků, kartáčů a kozy dosáhly nečekaných rozměrů. Nakonec jsem podlehl všeobecné mánii a zakoupil nové běžky – Atomic RC9. Tím jsem pro zdar závodu, jak jsem se domníval, udělal maximum.
Další příprava byla totožná s loňským rokem. Hospoda v pátek, kde jsem dosáhl na dlouho neviděné umakartové čelo. Během sobotní vyjížďky se ukázalo, že ani s novými běžkami to bez namazání nepůjde, ale po návštěvě Babylonu a konzumaci v restauračním zařízení mne chuť na nějakou přípravu lyží přešla. Jedna vrstva fialového klistru musí stačit, když se během výletu osvědčila.
Ranní nervozitu zaháním panákem slivovice a přesunujeme se na start. Je citelně chladněji než včera a dokonce trochu připadlo. Troufám si tvrdit, že prvních 15 km jsem měl ambice na čas kolem 4:00, poté se mi sjel klistr a došlo k celkovému rozkladu psychických i fyzických sil. Na obrátce přemazávám lyže a dávám si powerbarku, pokud chci vůbec závod dokončit. Posledních 10 km jsem se marně snažil předjet nějakého důchodce v růžovém oblečku a ještě se strachoval, kdy se vedle mne objeví Hosna, aby rozklad byl naprostý.
Nakonec jsem rád, že jsem to vůbec ujel.


HOSNA

No původně jsem k Jizerské 50 nic psát nechtěl, ale nakonec něco přeci. Lyže mám sice zřejmě nejhorší, ale nejbarevnější a tudíž nejhezčí a mám je rád a jiné si kupovat nebudu! Pokusím se však přidat na všeobecné pohybové průpravě, pár let jsem to zanedbával. Vyhecovanost nákupem kozy bohužel ještě vzrostla, doufám, že ještě někdy mimo strojové stopy bude i nějaké to "cross country" s pěknými sjezdíky. Já mám výlety na běžkách rád, klidně i na Srní.
K mazání: molybden ani svíčku jsem nemazal, starých vosků mám z dřívějška ještě dost.
Co se týče vlastního závodu, nepříjemně mne zaskočila celková délka. V naší novodobé historii jsem se předloni účastnil pouze Zadovského maratonu 42 km. Nyní to na 25 km bylo za 2:15 po ražení si cesty davem mojí 6., a podle čísel i předchozích vln, ještě dobré. Krize začala nenápadně na 30 km (to jsem ještě maskoval zastávkou na bočení) a nejhorší byla na 40 km. To už jsem si hodnou chvíli nadával, co tady vlastně dělám, a proč mne míjejí samé žluté lyže. S vidinou dalších 10 km před sebou už jsem musel zastavit a hypoglykemický šok rozehnat celou energetickou tyčinkou, jíž nám pořadatelé naštěstí přibalili do startovního balíčku. Znovu jsem si sebral i z kopce mezi smrčky se odkutálející lahev se zbytky šumivého celaskonu. Před cílem už se mi jelo dobře jako na startu. Příště energetizuji dřív a třeba se ještě uvidí.


-nahoru-