Home/Aktuálně
  Archiv událostí
  Deníky z cest
  Odkazy
  Kontakty
  O stránce
  Guestbook
  Fotka týdne

 

 
 

Jizerská padesátka

FOTKY

První zádrhel na cestě k zápisu do análů slavného závodu nastal velmi záhy. Jako místo srazu byl určen totiž oblíbený holešovický podnik, a tak padaly návrhy na odjezd až druhý den. Naštěstí touha po slávě byla tentokrát silnější než démon alkohol. Ještě rychle do Delvity pro lahváče na cestu a jogurty a tradá do Liberce. Navigace byla výborná, jenom dvě vynechané pumpy se Buldokovi málem staly osudné. Má pětiminutovka přišla, když jsem se vydal do tmy za světýlkem hledat náš víkendový penzion. Místo něj jsem našel neuvázaného rotwailera. Škoda, že tu nebyla časomíra, stal bych se vítězem už v pátek. Pak už probíhal páteční večer vcelku standardně: ubytovali jsme se, vyptali se na nejbližší hospodu, zabalili si na cestu do ní plus taky prospekty, mapy a propozice, které jsme cestou poztráceli, pojedli, popili, zpět jeli mhd za 16,- Kč, pak ještě zmateně hledali nějakou kometu, přičemž Macek málem vypad z okna. Postupně jsme vytuhli, někteří obvykle na gauči.
Sobota byl den tréninku. Kupodivu jsme se celkem zmátořili a za jasného počasí byli už v 10 hodin (!) ve stopě. Nastalo dilema co namazat, se kterým jsme se potýkali po celých 25 tréninkových km do Bedřichova, kde jsme si to přečetli na stanu servismanů Swix. Dokoupili jsme chybějící vosky a jeli si odpočinout do Slunečních lázní - našeho prosluněného penzionu. V podvečer jsme vyrazili do města - pro startovní čísla a zregenerovat se ve vyhlášeném aqualandu. Odtud stojí k zaznamenání pár historek: nákup plavek pro mě a Buldoka v čínském shopu, úschova cenných věcí v pokladně trvající cca 15 min, kdy Buldok vše postupně zabalil do igeliťáku, pak to zas vyndal a dal do svého batůžku a znovu přendal do sáčku, hned nato zase Macek zablokoval turniket - a to už se za námi vytvořila slušná fronta. A hned za turniketama, kde se zouvaj boty, získal Buldok nejspíš pocit, že už je doma a od veřejné exhibice jsme ho odvrátili, až když už měl sundaný i triko. Nebudu vás napínat - neutopili jsme se, jenom to s tou regenerací nebylo až tak úspěšné, zvláště po návštěvě sauny. Notně zmoženi jsme začali mazat lyže a nebudu vám kazit náladu, celý to trvalo dvě hodiny a alespoň já jsem byl od klistru zaprasenej až za ušima, Macek si naopak tuto proceduru pochvaloval a Buldok se mazání bezostyšně vyhnul, protože šel spát. Před spaním jsme stihli pár svijanských mázů, takže do pelechu jsme se dostali až kolem půlnoci.
Den D opět svítilo sluníčko. Na start přijíždíme s dostatečným předstihem, pozorujeme start jednotlivých závodnických vln, které jsou rozčleněny dle výkonnosti. My jsme bůhvíproč zařazeni do té poslední, čili máme spoustu času i na vyzkoušení skluzu, polepení běžek, vymočení, vyfocení atp. Po 4,5 hod. se opět shledáváme v cíli, sdělujem si zážitky z trati a vracíme se do penzionu. Zde balíme, dáváme si na cestu ještě nějaká ta piva a v šest večer jsme po náročném, ale krásném víkendu zpátky doma.
© Buri

VÝSLEDKY:

1. vítěz, 2:03:00
2024. Buri, 4:23:23
2058. Buldok, 4:25:47
2287. Macek, 4:41:03
2713. poslední, 6:52:51


BURI

Byl jsem chlapci pasován na hlavního favorita našeho interního souboje. Po sobotním tréninku to dokonce zašlo tak daleko, že prohlásili, že budu mít k dobru hoďku. Nijak jsem se této roli nebránil, měl jsem obdobné pocity. Věřil jsem si na čas kolem 4 hodin. Jak se později ukázalo, byla to bouda, která měla sloužit k otupení mé ostražitosti.
Prvních deset km závodu se odbývalo pomalou chůzí směrem do kopců a hned jak byl první delší sjezd, zjistil jsem, že v této disciplíně poněkud zaostávám - Macka jsem doběhl až na vrcholu dalšího stoupání a Buldoka ještě pozdějc. Chvíli jsme s Buldokem běželi pospolu. Jemu ale davy lidí nevadily tak jako mě a srdnatě předbíhal celé kolony cestou necestou. Já jsem v poklidu šlapal v houfu. Což se později ukázalo jako málem fatální chyba. Po cca pětikilometrovém sjezdu, kdy jsem byl předjížděn i tlustejma Němkama, jsem věděl, že to bude dřina až do cíle a začal si přát co nejvíce stoupání. Když jsem Buldoka nedojel ani na 40. km, začal jsem vymýšlet výmluvu, proč mi to nejelo. Ale stále jsem doufal, že už je určitě jenom kousek přede mnou nebo že jsem ho dokonce minul na nějaké občerstvovačce - poslední dvě jsem už pouze projel a chvátal do cíle. Osm km do cíle - a najednou Buldok u cesty maže lyže! Jen jsem kolem něj prosupěl a pokusil se zvýšit rychlost. Pravda, už to moc nešlo, kvapem ubývaly síly. Stopa byla rozježděná, tak jsem se tam motal jak nudle v bandě. Neustále jsem se otáčel a doloval zbytky vlastních sil. Vítězství jsem sice uhájil, ale konec závodu jsem dojel na morál.
Obecně k závodu asi jen toto: zvolil jsem špatnou taktiku, takže mi v podstatě "vadilo" úplně všechno: davy soupeřů (ještě na 40. km mi někdo v hloučku přišlápl hůlku), neprůstupnost trati (tři souběžné stopy byly málo), rovinatý profil. A v cíli místo pořádnýho gulášku jen těstoviny s brokolicí.
Ale poučil jsem se: příští ročník jedině na nových lyžích a s jinou strategií.


BULDOK

Sobotní 25 km tréninkový okruh byla bída a utrpení. Z kopce mi to nejede a do kopce se trápím, jak už dlouho ne. Po několika experimentech, kdy jsem objevil, že fialový klistr bude to pravé, jsem se doploužil do cíle. Večer musím rozhodně namazat. A tak se i stalo, sám sebe v hospodě dostatečně, lyže již méně. Tradičně jsem usnul.
Po zkušenosti z předešlého dne vyrážím na trať bez ambicí, alespoň s přáním dorazit do cíle. Jako malý cíl jsem si dal porazit Macka a mít pokud možno jen lichotivou ztrátu na Buriho.
Úvodní 10 km stoupání je maso. Nekonečné davy lidí brzdí všechny, co chtějí jet jen trochu rychleji. Zcela překvapivě držím krok s Burim. Vrchol stoupání jsem v našem malém Nadamu dosáhl jako první. Vyrážím vpřed udržet první místo co nejdéle. Jede se úžasně, krásné počasí. Namazané lyže dokonce i trochu drží. Více než 30 km držím "první" příčku, až v záverečném stoupání mne opustily síly, lyže a všechno a Buri mne dostihnul. Předběhnout mne 100 metrů před cílem asi bych ho hůlkou do závěje srazil.
Výsledný čas je lepší než nejoptimističtější představy.


MACEK - Pár prostřehů nováčka dálkových běhů

J50 - 2005 nás pravděpodobně nezastihla v "optimální formě" a především počet najetých kilometrů zcela neodpovídal významu závodu, a tak se s ním nebudeme ani chlubit. Také předvedený výkon v pateční hospodě, kdy jsme se z donesené dokumentace pokoušeli zjistit, kde jsme (v Jizerkách jsem byl poprvé v životě a asi nejen já), prostudovat propozice závodu a nastudovat, jak se mažou běžky, nedopadl dle předpokladů = nic kloudného jsme nezjistili, jen jsme se dost nasmáli. Buri se předvedl pouze při vzývání místního J50-boha Standy Řezáče a diskusemi s místními opilci.
Jo, ještě poznámka k rotwailerovi - směšnějšího psíka a pomalejší běh jsme dlouho neviděli :-)
Pro mě byl nejvíce deprimující sobotní tréninkový výběh. Na trať závodu a do Jizerských hor se vydali především chrti z první či druhé vlny, rodiny s dětmi a my. Všichni nás předbíhali a pokud jsme někoho předjeli, tak pouze běžkující děti a důchodce na dopolední vycházce. Správný účastník dálkového běhu tráví přípravu asi v hospodě???
Nedělní "pretěk" se mi velice libil: na startu bylo snesitelně lidí; vyjížděli jsme prakticky jako poslední z šesté vlny, takže jsme se nestrkali, nepošlapali apod.; v mé výkonnostní kategorii bylo na trati docela volno, takže jízda dá se říci příjemně ubíhala :-) a běh sám proti sobě dopadl docela dobře a dokonce jsem i někoho předhonil. Jen Buldok se ukázal mnohem tužším soupeřem než se tvářil.
Mazali jsme modrý sjezdařský jako podklad, modrý klister Swix a na vrch fialový klister Swix nebo univerzál, pouze Buldé mazal svoji oblíbenou voňavou medovou svíčku.

link na kometu i s obrázkem


-nahoru-