Home/Aktuálně
  Archiv událostí
  Deníky z cest
  Odkazy
  Kontakty
  O stránce
  Guestbook
  Fotka týdne

 

 
 

Totálně promazanej propadák - Bodenmais Skadi-loppet 19. 3. 2006

FOTKY

Jak už napovídá titulek, zažili jsme první závod naší sportovní kariéry, kdy jsme kompletně promazali. Každý se s tím vyrovnal po svém. Někdo za cenu drobné kamarádské výpůjčky až krádeže, někdo nijak a někdo zkrácením trati. Já jsem se to snažil urvat na morál.
Ale od začátku: v sobotu panovalo počasí ještě zimní (mlha a mráz), na které jsme si tedy připravili lyže gliderem. V neděli po ránu (kupodivu jsem vůbec nebyl nervózní) panoval ještě mráz, s postupujícím časem a intenzitou slunečního svitu se však rtuť přesunula do kladných hodnot. Rozhodli jsme se neexperimentovat a jít si namazat do swix stánku. A tady je největším favoritem stříbrný vosk -5-0. Zapůjčujeme si ho a sami nanášíme několik vrstev. Volání servismana "noch jemandem klister?" mě trošku znepokojilo, ale já tu nejsem od posuzování vhodné skladby vosků, ale od tvrdé práce ve stopě. Když přiběhl z krátkého testu Dědek, že to vůbec nedrží, přimáznul jsem navíc jednu vrstu stříbrňáka a vymýšlel, co udělám s mikinou, protože na sluníčku už bylo vedro i bez pohybu. Mikinu jsem hodil na plot, rukavice a kulicha do ledvinky, rychle si ulehčit a na start.
Trošku nervózně jsme po sobě pokukovali, ale už s těma lyžema stejně nestihnem nic provést. Prásk a běžíme. Start byl rychlej, ani jsem nestačil sledovat kluky, měl jsem pouze pocit, že Macek zastavuje (to už bude přemazávat?) a Kevku někdo sestřelil při sjezdu. Lyže podkluzovaly jako kráva, doufal jsem, že se to zlepší.
Pokračoval jsem v běžkařském stylu urvi co můžeš plus myšohryz kříženej s pogem. Postupně jsem předběh všechny kamarády a začalo mi docházet. Ve stoupání na cca 5-7 km mám dost. Vůbec poprvé(!) při závodech jsem shodil lyže a začal mazat fialovej -3 - +1. Nic lepšího/horšího nemám. Vosk ani neroztírám, nechávám tam tlustou vrstvu. Při nazouvání mi ujela jedna lyže, naštěstí zrovna běžel Macek - jakožto poslední ze známých tváří - a chytil ji. Byl jsem mu vděčen tak, že jsem ho vzápětí předjel, protože taky zkoušel přemazat. Vosk mi chvíli držel, asi spíš na stinných místech tratě, a já se zkoušel propracovat vpřed.
Snad abych se nenudil mi při předjíždění ňákýho zoufalýho fousatýho motače s číslem 81 tento přišlápl mou neslepenou hůlku, utrhnul ji a ani se neomluvil. (Potkali jsme ho nejen v cíli, ale i dva dny po závodu v hostinci Nad Viktorkou, pak i při krkonošském přejezdu na Vosecký) O zábavu jsem měl tedy postaráno, hůlka se v rukojeti kvedlala a při větší razanci odpíchnutí mě opouštěla zabodnutá ve sněhu. Stalo se mi to v průběhu závodu třikrát, pak už jsem si dával velký pozor.
Kevku jsem potkal prvního, na občerstvovačku jsem dojel s Dědkem a dále jel v Buldových stopách. Toho jsem si dal v nejprudším stoupání - Buldok vypadal, že si splet termíny a už se hrabe někde v Krkonoších. Ať se na mě nezlobí, ale to nebylo závodní tempo, to se vez v nůši.
Z kopce mi to jelo obstojně, a tak mě překvapilo, že na otáčce na neznámém km (hlavní výtka na pořadatele - nikde nebyly ukazatele) mi jede v závěsu cca 3 min. Trať tu vedla souběžně, takže jsem na konci otáčkové rovinky viděl i duo Dědek a Hosna. Cedule "noch 9 km" až "noch 6 km" mě zastihly ve stavu, že by to fakt moh bejt už konec, v opačném případě, že podruhý už to neujedu. Za cedulí "noch (proč tam neni nur?) 5 km" se splnila moje noční můra - odbočka do druhého kola.
V tom už jsem se pohyboval jen silou vůle, často spíše bokem než dopředu, ale mazat už jsem nechtěl, stejně nebylo čím. Na otočce jsem nikoho nepotkal, což jsem odhadnul na náskok minimálně deseti minut a dál se ploužil směrem cíl. Tušil jsem, že chlapci mají podobné problémy jako já a že už mě nikdo z nich nepředhoní. (Kde je Kocour?) Polevil jsem trochu a naházel do sebe "ňáký jídlo". Předbíhalo mě v tu chvíli spousta soupeřů, převážně z řad padesátníků a šedesátníků. Neměl jsem síly s tím něco dělat. Ale vlastně jsem tak zoufalej nebyl, protože si pomáhali nesportovními způsoby - do kopců bruslili. Zatímco já šlapal stromeček i po rovinkách. Hodně jsem se snažil odjet i soupaží, ale ruce nemám tak silný a na květujerijovou zas nemám techniku.
Málem bych zapomněl na další atrakci, která se s ubývajícím časem objevila - rozmrzání sněhu na stromech a pád sněholedu na nebohé běžkaře, nejlépe za krk nebo na hlavu. Poslední tři kilometry už byly očistec a stoupání 700 metrů před cílem jsem myslel, že už radši půjdu pěšky. Cíl jsem protnul v neuvěřitelném čase 3:27 na pokraji zhroucení.
Potěšila mě mikina na svém místě, vlastně jediný důvod, proč bych vůbec uvažoval o dalším svém angažmá tady. A pravda, taky ty tratě kolem Javoru byly pěkné a to sluníčko zase po měsících zimy. Jen příště mnohem líp namazat, nejlépe lepidlem, aby to pořádně drželo!

© Buri

VÝSLEDKY:

1. vítěz, 2:03:44
270. Buri, 3:27:44
331. Buldok, 3:49:16
361. Dědek, 4:07:25
378. Hosna, 4:20:59
400. poslední, 5:07:05
DNF Macek

-nahoru-