Home/Aktuálně
  Archiv událostí
  Deníky z cest
  Odkazy
  Kontakty
  O stránce
  Guestbook
  Fotka týdne

 

 
 


Silvestr 2004
Si představte, že mě naši vzali prvně na hory. Se samejma dospělákama, jejich kámošema. Něco jako naše rodinka byli Pekáčkovi s už velkejma klukama Kubou a Matějem. Pak taky Fufka s Pepínem, co k sobě patřej. S nima na pokoji bydleli ještě Budlik a Waflik, ale to nevim, jak to s nima je, tomu zatím nerozumim. Ale naši si z nich tak nějak utahovali.
Mě se tam teda líbilo náramně: na koupání jsem tam měla velikou vanu, i když naši byli zpočátku z našeho ubytování na větvi, protože chlapík nás čekal až o den pozdějc a v baráku byla zima a vůbec tak nějak olezlo. Na ležení přes den jsem zase měla velikou postel, protože rozbalit moje karimatkový puzzle na zem se naši vůbec neodvažovali. A na spaní v noci cestovní postýlku, která měla po stranách takovou síťku, co jsem se na ní naučila parádně škrábat. A přes den byla spousta zábavy, třeba při snídani mě naši drželi normálně u stolu na klíně, nebo jsem s tátou koukala u Pekáčků na pokoji na zprávy. No a hlavně venku byl sníh a byla jsem se podívat na lyžaře u vleku - no docela ušli, možná se to příští rok už taky naučim. Taky jsem sáňkovala s kočárem, naši byli se mnou na běžkách, tátoš mě táhnul a mámoš vzadu brzdil. No a v hospodách jsem byla a koukala, jak dospěláci baštěj kančí guláš. Jo a taky v seismografický stanici ve štole u Kašperek. Totiž jsme byli v Kašperkách, jestli to nevíte. Jo a taky jsme byli na hradě Kašperk, tam bylo nejlepší krmení v zimní vyhřívaný místnosti nad stánkem a pokladnou. V purkrabství byla nějaká přednáška o šumavskejch horalech, ale to mě moc nebralo, tak jsem našim naznačila, aby už jsme šli. Byla to dobrá bojovka lesem potmě domů, jenom lahváče v kočáru cinkaly.
Co jsem zaslechla, tak ostatním se tam taky docela myslim líbilo, byli na různejch běžkovýletech a sjezdovýletu v Německu na Javoru, a na koupání v Horažďovicích (tam byl jenom Pepíno, protože asi dostal od Ježíška nějakýho housera) a na sáňkování a bobování.
No a předpředposlední noc byl prej konec letošního nebo vlastně loňskýho roku, což se prej nějak oslavuje a střílej se petardy a rachejtle, ale to mě je zatím šumafuk, to jsem zaspala. No a na toho Silvestra jsme ještě telefonovali na pozdrav jinejm kámošům Fáblům a Hosnům, co s náma nebyli, protože brzo budou mít takový malý háďata jako jsem já, takže už se těšim, až si příští rok s nima budu hrát. A protože budu nejstarší, tak je určitě všechny přeperu :-)))
© Emičák
-fotky-

Svatba na Kozlu
A svatba slavná a veliká to byla, ženich mužný a nevěsta krásná byla... A já tam také přijela, tancovala, koláčky jedla a víno pila... Pravda, po koláčcích a cukrátkách se zaprášilo, tak jsem kolem 23. hod. jen oblejzala prázdné talířky, bílé víno jsem coby kojící matka kolem půlnoci dopila poslední v celé hospodě, ale tanec, tanec ten se povedl! Ta kutálka! Že prý kvůli příbuzným, aby se neulekli moderní hudby hned odpoledne. A oni zatím jen přihlíželi, ale Hosna, ten se vyřádil! Proháněl nevěstu, až se jim od podpatků prášilo! A těch darů, co šťastní novomanželé dostali! Snad celou domácnost - trochu lepší - si tak vybaví! A protože bylo krásné počasí i další den, pěkná procházka se dala podniknout do okolí - tak se uskutečnilo slavné klání v minigolfu. Vyhrála Martina, ale největší úspěch sklidil Buri se svou komickou etudou "profesionální odpal s nápřahem" na travnatém odpališti s kopečkem. Málem to schytala Emice do kočárku. A co teprve novomanželská túra na Lopatu! A záchrana nevěstina tatíka v motolské nemocnici se zlomenou klíční kostí! Teda že i rodičové se sklátí natolik, že pak nevědí, kam šlapou?!
Co dodat, než ať se mladým dobře daří, rod jim vzkvétá a odhodlané "Vstupuji, ano, vstupuji" ať je hřeje u srdce ještě spóóóóustu let!
© Dáša
Nezastírám, že -fotky- jsou poněkud obskurního charakteru, ale dokud nedostanu nějaký lepší, tak tu zůstanou.

Renata a David - svatba v Přerově - fotogalerie
Nejdříve nabízím -fotky- od neznámého (a asi začínajícího) fotografa. Na Davidovo přání jsem dávám všechny i s původním komentářem.
A teď naopak velmi zdařilé -fotky od profesionála-. Podotýkám, že na poslední fotce se nacházejí i "staří výjezďáci".

Výjezd do Přerova
Na utkání RH Přerov s DF Praha se ráno na Hájích po řádné přípravě sešla slušná sestava! Většinou jen staří výjezďáci! 8+2, z toho 1 ks Maryla Příbram. Hobra testoval novou přítelkyni, jeho bratr zase výkonnost vozu. Rekord Praha - Přerov (1,7 TDI) činí 2:15 hod, zpoždění nakonec činilo pouze 20 min! Bitka byla domluvena v místní mateřské škole, blízko pole. Beze zbraní a dokopávání! Po důkladné přípravě v místní Taverně a na pokojích Chemiku jsme se dostavili na místo střetu. Domácí zaujali výhodnou pozici. Okamžitě jsme udělali náběh na dostupný alkohol. Dave ve snaze zvýšit šance (a tržbu) místních položil termínový úkol v podobě 2 ks 1l Jameson. Po Jamesonu pak přišla trnkovice a postupná zástava paměti. Dokopán pouze pan Kefka a Ježek. Velmi poučný výjezd. Doufám, že se líbil i Renatám, Terče, Kláře a Davovi.
-9742-
-fotky-

Kostel sv. Václava
U příležitosti svatováclavských slavností, které proběhly u nás na Čechově náměstí se taky nasvěcoval místní modernistický betonový kostel sv. Václava.
-fotky-

Emičák
Emice roste jako z vody a každý den dělá pokroky a má nové zážitky. Třeba z různých hospod a pitek. Taky už začala se sportem. Umí už vyvinout i hlasitý ryk. Fotky, kde už vůbec nespí.

30 případů…
Už se stalo dobrým zvykem, že každou akci je třeba zhodnotit, popsat, poděkovat a tak… Řekla bych tedy, že můj třicátý případ se podařilo zdárně rozlousknout a že jsem oslavena vstoupila do dalších dílů seriálu. Děkuji všem za účast (především chichotalkám Alici, která značnou část oslavy statečně probloudila po satelitních vesnicích kolem Prahy se záměrem vyzvednout svého Pavla na konečné sedmičky, a také Andree, která při hledání toho správného domu detailně prozkoumala všechny vedlejší uličky ve Štěrboholech - omlouvám se, ale vskutku mě nenapadlo, že Pod areálem 1 není na tom správném začátku ulice :-). Také všem děkuji za dary a dárky (2 deci červeného vína k večeři sice kojeňátku neškodí, ale matce možná ano, neb se sotva odpotácela do postele). A nakonec děkuji organizátorům za pronájem prostoru, účastníkům za dobrou náladu a kdybych věděla, kdože vlastně vyhrál ten minigolf, dostal by určitě aspoň pochvalu :-)
PS. Protože Petráčkovi jsou vybaveni řadou zajímavých exteriérových her, příště nebudeme nikam jezdit a zkusíme kroket nebo pétangue a šipky přímo na zahradě!
PSS. A kdo se už definitivně nepřihlásí na toho silvestra, tak dostane definitivně černej puntík!!
Dáša
-fotky-

14. polárka: Bulharsko - hit letošních dovolených
Požádal jsem Buldoka o nějaký info a 4.8. v 12:21 dorazila tato sms: "Cau. Konecne hospa, takze i signal. Tak ani Rila ani Pirin, ale zapadni Rodopy. Jdem dle pruvodce samizdatoveho cestovatele Ivo Petra, tak zatim sama minela. :)" Objeví-li se něco dalšího, rád poinformuji.
A je tu další zpráva č. 2 (4.8. 18:19): Aktualni lokace - Skalni Mostove. Brana velikosti Pravcicke. TurBazka. Dnesni konecna. Mam 6. lahvac. Dost se vlecem. 12 km, 900 vyskovejch. Pepa simuluje koleno.
Zpráva č. 3 (6.8. 19:10): Strucne trasa. Vcera Izgrev, hledani ztraceneho Pepy, spani na sedle, Siroka Laka, taxi, cekani na zprovozn. elektriny z Kozloduje, 4 piva, jeskyne, mitina kdesi.
No, evidentně se nenudí.
Zpráva č. 4 (7.8. 19:05): Dest, Jagodinska jeskyne, kde nam zavreli pred nosem. Tak jsme chytli ve 4 stopa, potom taxi 60 km a jsme v Pirinu. U Goce Dolcev.
Sms č. 5 (10.8. 16:02): Cau. Pronasleduje nas dest. Chytla nas bourka v lese i s blesky hned vedle. Ted musime sestoupit do udoli. Jit hrebenovku v bource nejde.
Novinky: vypadá to, že korespondentovi p. Buldému definitivně došla baterka v mobilu, proto jsem bez zpráv. Pouze ve čtvrtek dorazila Dáše velmi obskurní zpráva od Davida, z které bylo zřejmé, že maj dost a že asi byli na pólu?
Časté dotazy (v guestbooku) na grafické znázornění trasy putování na mapě Bulharska musím odmítnout, protože nevim, co bych tam tak znázorňoval. Možná počet Buldočích lahváčů...
Sms č. 6 (16.8. 14:12): Cus. Tak jsme opustili reholi putovani po horach a jsme v Rilskem Monastiru. Jeste bychom radi vinarskou oblast Melnik. A pak domu.

Tourminátor na Václaváku
Neodolal jsem pokušení vidět naživo, docela blízko a navíc stokrát nejlepšího současného cyklistu Lance Armstronga a vyrazil v pátek odpoledne do horní části Václaváku, kde se konalo Pražské cyklistické kritérium. Jelo se mezi Vodičkovou a Muzeem na 800 m okruhu. Při hledání nejlepšího neobsazeného místa jsem viděl rozjíždějící se americké pošťáky - Padrnose a Hincapieho, taky prezidenta Klause. Nakonec jsem se vmáčknul k bariérám u ústí Štěpánské, v místě kudy borci jezdili směrem vzhůru. Ve třičtvrtě na šest přijela hlavní hvězda. Mám pocit, že ten den na kole neseděl, což jeho výkon, alespoň zpočátku, ovlivnilo. Hned v prvním kole zlomil Hincapie vidlici a asi neměl náhradní, takže ze závodu odstoupil jeho kolega z týmu a celkem favorit Pavel Padrnos, zapůjčujíc Hincapiemu svůj bicykl. Do padesátého okruhu, tedy poloviny závodu, se moc nezávodilo, občas sice někdo vyrazil vpřed, ale byl záhy dojet a balík, sestávající z padesátky převážně českých silničářů, cyklokrosařů i bikerů, jezdil pohromadě. Bylo dobře vidět, že Armstrong má dost, v podstatě každé projetí byl ze sedla a ve tváři utrápený výraz, i když možná to měla na svědomí dlažba, v podobě kostek. Třicet kol před cílem to začalo: ujela skupina čtyř závodníků a získávala slušný odstup. Za pár kol se to přestalo líbit Armstrongovi - přivolal svého "pobočníka" Hincapieho a začala úspěšná stíhačka. Václavák se dostával do varu. Utvořila se čelní devítičlenná skupina, která si vybudovala 50 s. náskok a peleton, pod vedením Liberty Seguros (Hruška, Andrle) ztratil šanci. Vpředu byli všichni favorité: Armstrong, Hincapie, Rubiera (US Postal Service), drobný Simoni (Saeco - vítěz Giro 2002 a 2003), čerstvý vítěz v silničním závodě a olympionik Sosenka, další reprezentant Konečný (T-Mobile) a další olympionik v biku, Kořínek. O udržení tempa se starali hlavně Sosenka, Simoni, Konečný a Rubiera, kteří se i nakonec deset kol před koncem opět utrhli. Sedm kol do konce se rozkmital i žlutý dres vítěze Tour, a ač se vehementně snažil, navíc podporován bouřícím publikem na dojetí to nestačilo. Ve spurtu měl nejvíce sil Ondřej Sosenka, druhý Simoni a třetí Konečný. Armstrong dojel pátý.
Byla to výtečná sportovně společenská akce. A i když závodníci určitě nejeli naplno, ukázali krásu tohoto sportu. V akci byla vyjma Svorady vidět celá česká špička a rozhodně si nevedla špatně, ale největší pozornosti se, právem, těšil Armstrong se svou "modrou družinou". Tři čtvrtě závodu sice příliš aktivní nebyli, ale když za to vzali, radost pohledět. Krásné by bylo, to za rok zopakovat.
-názor experta Zdeňka F.-
-fotky-

Emice
5. 7. se nám narodila krásná (jak jinak!) holčička Ema. Delší dobu skládala zkoušky pro přijetí do S.P.CH.S., ale nakonec se to podařilo, takže už jsme doma a můžeme se bavit i zasláním jejích fotek na internet. Jestli máte zájem vidět, jak je pěkňoučká, mrkněte -sem-

Tajný závod mopedů
V sobotu 19.6. jsem se shodou okolností přimotal k již 21. ročníku mopedího (Stadion) závodu z Prahy až kamsi k Českému Dubu. Náhoda tomu přála, že jsem byl dokonce účastníkem, který v autě míjel závodníky na pekelných sršních. Impozantní byl už start na Letné, kdy se ozval rachot startujícího letounu a celý Špejchar se zahalil do bílého dýmu spalovaného paliva. Borci odtud vyrazili na Prosek, následně se ocitli i na dálnici, kde to se svými speciály vytáhli na 90 - 100 km/h (vítězovi to údajně lítá i 125!) Závodníkům ztrpčovali jejich jízdu "takoví zelení hajzlici", ale většina se s tratí popasovala, jak se na takovou šílenost sluší a patří. Patří jim i mé uznání, protože jet na trošku masivnějším kole 90 a bez pořádných brzd (jeden z borců poté, co mu definitivně brzdy vypověděly službu, nevzdal, ale kompletně probrzdil podrážku zcela nových trekovek) vyžaduje notný kus odvahy. Rozhodně bylo o zábavu a vzrušení postaráno i pro diváky - závodníci předjížděli na okreskách "pomalu" jedoucí auta, jeden chlapík přímo před náma neustál náklon v zatáčce a odporoučel se do pole, kde jízdu zakončil efektním skokem přes řidítka, aby následně už zase táhnul mašinu na silnici a pokračoval. V cílovém prostoru bylo uchystáno občerstvení a neukojení závodníci ještě soutěžili v trialu.
-fotky-

Maratón
Dneska se již po desáté konala významná společenská a sportovní událost - Pražský mezinárodní maratón. Na startu bylo necelých 5000 bězců z celého světa, mezi nimi i několik přátel a známých. Jim patří gratulace a uznání. A vy/my, co jste se na to letos zase vykašlali: Neni to škoda? Za sebe musim říct, že mi běhal pověstný mráz po zádech a svědila mě ortéza. Výsledky asi najdete na Oficiálních stránkách, až nahoděj přetížený server. Sportu zdar a za rok zase.
-fotky-

Svatba
Naše kamarádka Maruška měla 24.4. svatbu na zámku v Nelahozevsi. Nevěstě to moc slušelo. Její manžel se jmenuje Víťa. Gratulujeme. -fotky-
P.S Obřadu se zúčastnil i notorický obzerač Kevka. Kevko, a kdy ty?

Narozky
Díky: chlapcům a dívce z Tajného slunce a 2v1 za parádní výkony; za dárešky, gratulace, za účast. Myslim, že se to celkem povedlo, tak si to můžem zase za 10 let zvopáknout.

Velikonoční čundr
Letošní polárníci byli trénovat na výletě v Českosaském Šví(!)carsku. Podle velmi kusých informací byli hned první noc vyhmátnuti u ohýnku a postavených stanů. Co se stalo s myslivcem a další veselé historky zpestřené fotkami budou, jestli se k nim dostanu.
-fotky-

Březnový bowling
-výsledky-

29. 4.
Tento den se od 18:00 do 24:00 koná v hostinci Na slamníku koncert oblíbených kapel Tajné slunce a 2v1 u příležitosti Buriho narozenin. Všichni jste srdečně zváni.
-pozvánka-

Stigma
Spolužačka ze základky se se svým klukem chystá do Nepálu a požádala mě, jestli bych jim nesdělil svoje zážitky z roku 2001. Sraz jsme měli U tlusté myši a já si na pomoc se vzpomínáním přizval Buldoka. Během čtyřhodinového rozhovoru jsem se stačil nalejt a z mého zmateného blábolení se nebozí cestovatelé dozvěděli: jaké jsou v Nepálu ceny piva, whisky, kde jsme se v Káthmándů nalili, za kolik jsou alkoholické nápoje nejlevnější a jak se chlastá v Mongolsku. Stačil jsem je pozvat i na svý narozky. Aby ostudě nebyl konec, Buldok se naštěstí udržel a neusnul.

Zadovský maraton
Během víkendu 13.-15. února jsme toho opravdu hodně zvládli: v pátek jsme si příjemně napustili vany vínem a zjistili, že dr. Tučnáka budí ze sna Tajemný Š (budeme po něm dále pátrat), Hobrovi jsme konečně předali vánoční dary a někteří experti mu rozmluvili nákup obnošeného horského kola. V sobotu běžce čekal náročný trénink na vysoké tepové frekvenci s návštěvou oblíbeného restaurantu Korýtko a setkáním s Buldočími lékařskými kolegy, též trénujícími na zítřejší závod. Sjezdaři zase hoblovali prkna na stráni pod Kobylou. Večer jsem si dal ještě výklus při večerním lyžování na bigfootech, zatímco Buldok s dorazivším Kevkou připravovali lyže na závod. Hlavní tíha mazání spočívala na Kevkovi a ten tuto starost odsunul na ráno před závodem. Nakonec se mu máza celkem vydařila - nahoru to drželo, dolů to trochu nejelo, ale člověk nemůže chtít všechno. Nakonec to teda dopadlo takto:
1. vítěz, 2:22:04
282. Buri, 3:49:07
328. Kevin, 4:10:08
329. Buldok, 4:10:57
367. poslední, 5:20:20
Závod jsme si docela užili a doufáme, že příště to bude s lepšími časy a s víc kamarády. Např. Karel nás povzbuzoval na trati a na svých šupináčích ujel úctyhodných 35 km. Víkend jsme završili v motorestu u Let výbornými steaky. -fotky-

Na běžkách v Jizerkách
Tentokrát jsme s Dášou vyrazili na běžky se sudopskou cyklistickou partičkou do Jizerských hor. V týdnu jsme s obavami sledovali vývoj teplého počasí, ale na hřebenech ještě nějaký sníh zbyl, i když ho nebylo mnoho. Po sobotních příjemných 20 km, jsme se navíc příjemně vysaunovali a zahráli si Carcassonne (vyhrála Dáša). V neděli již opět panovaly horské podmínky - sníh, vichr, zima, mlha. Ujeli jsme dalších příjemných 10 km a spěchali se ohřát do hospody. -fotky-

Tajné slunce
V pátek jsme po dlouhé době navštívili koncert spřízněné kapelky Tajné slunce, která byla hostem i na naší svatbě. A chlapci a děvčata za ten půlrok udělali velký kus práce a koncert se jim velmi vydařil. Ještě jednou gratuluju a přeju jim, aby konečně opustili underground a vrhli se dobývat pražské kluby.

2004
Na konci roku 2003 a na začátku jsem dostal spoustu přání a tak, bohužel jsem na ně nedokázal odpovědět (viz. níže), a tak se to pokusím napravit a shrnout zde:
Díky a buďte hodný, tučňáčci.

-ZPĚT-