Home/Aktuálně
  Archiv událostí
          -tribute-
  Deníky z cest
  Odkazy
  Kontakty
  O stránce
  Guestbook
  Fotka týdne

 

 
 


Karlův běh - 25. 2. 2007 - 30 km

Závod se jel za zamračeného mlhavého počasí a v mírném sněžení při teplotě 2°C.
-fotka z hromadného startu-

VÝSLEDKY

jméno + číslo pořadí čas
první 1 1:17:58
Macek 668 132,
v kat. 72/87
2:03:05
Buldok 669 147,
v kat. 78/87
2:08:55
Buri 667 156,
v kat. 84/87
2:17:53
poslední 167 3:05:10


Zadovský skimaratón
-fotky ze závodu-

VÝSLEDKY

jméno + číslo pořadí čas
Standa Řezáč 1 2:10:37
Macek 156 145,
v kat. 48/85
3:28:41
Buldok 72 166,
v kat. 55/85
3:40:04
Buri 51 169,
v kat. 57/85
3:41:52
Dědek 64 182,
v kat. 41/50
3:49:09
Hosna 82 199,
v kat. 69/85
4:00:33
poslední 240 5:28:13


Marcialonga e Dolomiti Superski 28. 1. - 3. 2. 2007

Tak konečně se dostavil i najatý kompars!! Pravda, hlavní „trhák“ pobytu - běžkařský závod Marcialonga - musel být kvůli jeho liknavosti zkrácen ze 70 na 57 km, ale přiznejme si, že to borcům z klubu spchs vlastně zachránilo život. Absence předchozího tréninku, neznalost prostředí a vyčerpávající celodenní jízda na místo určení předchozí den, následovaná večerní přípravou lyží, to vše způsobilo, že závod byl jakousi „vyjížďkou po okolí“ na hranici možností :-) (schválně, jestli se nějaká potrefená husa ozve).
Zato sjezdaři byli saturováni beze zbytku, terény krásné, Sellaronda také, alpské slunce, italská káva… Ubytování v apartmánech v Canazei přes agenturu Alpi 2000 vyšlo při plném obsazení asi na 18 euro za osobu a noc a bylo super. Canazei samotné je moc pěkné městečko i pro „rekreanty s malými dětmi“ – ano, nebojme se naši situaci nazývat pravými jmény :-) Takže zasněžené hřiště, kavárnička, bobová dráha, půjčovna dětských lyžiček…
Sláva nazdar výletu!
-fotky-
-fotky ze závodu- převzaté z oficiálního webu s vodoznakem, ještě kdyby tak někdo napsal zážitek z běhu...
-propozice- připomínám, že z nedostatku sněhu byl závod zkrácen na 57 km a start se posunul z Moeny do Campitella

VÝSLEDKY

jméno + číslo pořadí čas
první 1 2:07:07
Buri 2748 3010,
v kat. 584/715
4:22:07
Buldok 3435 3110,
v kat. 596/715
4:27:00
Macek 2749 3184,
v kat. 606/715
4:30:45
poslední 4307 8:12:10


Silvestr

Ani na druhou horskou prémii sezóny se navzdory hojné účasti hlavních účinkujících (při focení po silvestrovské večeři nás bylo 25) nedostavil najatý kompars. Opět jsme tedy museli vzít zavděk „náhradním“ programem: divadelní společností Kašpar, která se postarala o kulturní povznesení, dále různými pochodovými cvičeními, která se měla postarat o čisté svědomí před návštěvou hospod. Nechyběl silvestrovský výlet na Kašperk, bohužel si jej každý užil zvlášť, protože skupina byla z nějakého neznámého důvodu (údajně jím byl Hobra) naprosto nekompatibilní. Nechyběl silvestrovský guláš ani vegetariánská varianta, nechybělo silvestrovské překvapení v podobě Králika a Dáši, kteří se přijeli s námi poveselit, nechyběla hudba, hry a ohňostroj, který tentokrát skutečně mířil místo k výšinám téměř výhradně do vlastních řad.
No a vlastně nechyběl ani najatý kompars, vždyť asi půl dne sněžilo, takže jednoho huhuláka dětičky na dvorku uplácaly, boby na cestu vytáhly a běžkaři si to jeli rozdat s bikeři na „zimních gumách“.
Takže všechno nejlepčí do nového roku a ať je nás příště zase o pár víc!
-fotky-

Paseky 8. - 10. 12.

První horskou prémií letošní zimy byl víkendový pobyt v Pasekách nad Jizerou v chatě Pragovka, již vloni velmi úspěšný. Tehdy byl díky netušenému množství sněhu zpestřen veselým výjezdem aut k chatě („kdo zapadne, vyhrává“ – a je to kupodivu Karlik) a také řadou sportovních výkonů a neméně hodnotných orientačních výkonů. (Nenechte se mýlit, sportovními výkony se myslí závody ve skoku na lyžích, které byli někteří v rámci běžko-procházky pozorovat, orientační výkony tandemu Buldok a mapa snad netřeba obšírně popisovat.) Letos se na Pragovku ani do jejího okolí nedostavil najatý kompars, který se měl postarat o zábavu na trase – tedy sníh. Musel ho proto nahradit tandem Buldok a počítač a promítačka a plátno (s nimiž si po troše váhání rozuměl přece jen lépe než s mapou) a fotky z Vietnamu. Sportovní výkony nahradil rekondiční výjezd lanovkou na Černou horu a procházka zpět do Harrachova a deštěm podmalovaná koulovačka pod zavřenou rozhlednou Štěpánkou. A taky tu s námi byl Trautenberk, Anče, Kuba a hajnej… -fotky-

Mikulášská besídka

Po náročných vyjednáváních se Mikuláš povedlo uspořádat pospolu a dětem se snad líbil. Rodičům snad taky. -fotky-

Jizerská cyklopadesátka

Zúčastnit se podniku ze série Kolo pro život navrhl Buldok s tím, že má kolegu, který má ubytování přímo v Bedřichově a který pojede i závod. A protože lékaři, jak známo, mají "volnější" pracovní režim, oprášil Budlík své vozidlo Škoda 120 a vyrazili již ve čtvrtek obhlédnout terén (rozuměj hospody). Já jel s Kevkou až v pátek večer po zahajovacím zápase mundialu, což se mi málem stalo osudným (celkové noční skóre činilo 13). Ráno se necítím úplně nejlíp, snažím se kocovině ujet - jedině tak si dokážu vysvětlit, že jsem byl z našeho kvarteta nejrychlejší. A to i přes krátkou exkurzi do lesa, v duchu už jsem si počítal všechny kosti, ale zázrakem jsem to ubrzdil těsně před potokem.
Nejvtipnější historka se udála dávno po závodě v nějaké lesní hospodě v Bedřichově otci s dvěma malými chlapci: jeden spadnul do vodní nádrže či bazénu, a když ho s manželkou vzlykajícího po vylovení utěšovali, druhej, aby byl taky středem pozornosti, si ukop palec o betonový břeh. Otec nevěděl, o kterýho se starat dřív nebo kterýho začít dřív bít, vše před pobavenými pohledy např. nás. V tu chvíli přiletěla pumelice z blízkého hřiště a trefila milého, již lehce brunátného pána do hlavy, a odrazila se mezi stolující na hospodskou zahrádku, kde něco převrhla. To už jsme leželi smíchy. Mezi tatínkem a přiběhnuvšími fotbalisty se strhla ostrá hádka s nadávkami, přisadili si i poškození hosté z restaurace. Jinak vtipný incident málem vyvrcholil bitkou. Nutno říci, že bohužel, protože do té doby to bylo fakt k popukání.
-fotky ze závodu-

VÝSLEDKY

jméno + číslo pořadí čas
první 1 1:47:47
Buri 1188 551,
v kat. 316/550
2:41:48
Hosna 1187 641,
v kat. 363/550
2:48:43
Buldok 1186 654,
v kat. 370/550
2:49:59
Dan 1189 834,
v kat. 451/550
3:07:58
poslední 1045 4:43:13



Král Šumavy 2006

Poslední květnový víkend je tradičně vyhrazen Králi Šumavy. A my se sem po čtyřech letech vracíme, já podruhé, Hosna už je veterán zdejších tratí. Buldok a Macek mají premiéru, takže si dávaj jen krátkou variantu. Měl s náma jet i Náča, ale ten vyměk kompletně. -více-

V. krkonošský přechod - duben 2006

Při neuskutečném letošním ročníku, alespoň po roce připomínka toho loňského. -více-

Novoroční popel

Prostě na to nemám čas (a tim pádem i chuť).
weblenoch Buri

P.S Seznam restů z loňska: zážitky ze závodu v Bodenmais (Buldok, Hosna, Macek, Dědek), shrnutí běžkaršké sezóny 2006 (Macek), poznámky k Bieszczadům (Buri), výstup na Mt. Paradiso (Zuzka)

Náčova padesátka

Na konci června bylo Náčovi úctyhodných 50 let. Oslavili jsme to povídáním, vzpomínáním a promítáním fotek a filmů z dob našeho mládí. Klasický výběr fotek je -tady- a na zkoušku ještě slideshow z celé oslavy -tady- Fotil Johny.

Hosnův Pražský mezinárodní maratón

A je to! Další ročník Pražského mezinárodního maratonu, letos "Volkswagen Maraton Praha" neděle 14. května 2006 je za námi. Tedy spíše za mnou, neb nikdo jiný z SPCHS se kupodivu letos nezúčastnil. No co se dá dělat, třeba se nějaký rovnocenný soupeř najde příště.
Každopádně letošní počasí bylo pro maraton jak stvořené, nebyla moc zima ani moc vedro. V půl deváté ráno se na Malém náměstí plánovaně potkávám s Martinem Kubalem a jeho přítelkyní. Neplánovaně a o to radostněji se svým bratrancem Vaškem, sestřenicí Janou a jejím přítelem Honzou. Mládenci běží maraton poprvé, ale zdá se, že budeme mít maratónské běhání v rodině.
Konstatuji, že letos běží nějak málo lidí, neb na Malém náměstí není startovní fronta. Poté co se však s Martinem vydáváme na start, překvapivě zjišťuji, že lidí je opět hodně, neboť fronta se zrádně táhne Celetnou až kamsi k Prašné bráně. Protože je zrovna oficiální start (9 hod, prezident Klaus zrovna střílí z pistole), zařazujeme se kam můžeme a po 3 minutách chůze koridorem nám pískající čipy ve slavobráně oznamují start ostrý.
Vybíháme. Poprvé vidím vodiče, tito jsou dva, nad sebou oranžový balonek a na zádech napsáno 4:00. To je přesně ono. Stejně jako skupinka lidí a několika slečen okolo mne se jich hodlám držet až do cíle (resp. před cílem samozřejmě předběhnout, a tak). Pomalu se propracováváme davem, a jsme na Klárově. Jeden z vodičů mizí v křoví naproti Úřadu vlády, no co, je tu ještě druhý. Jsme v Holešovicích a i já si odskakuji. To ovšem netuším, že vodiče již nedoběhnu.
10 km. Začíná se ozývat pravé tříslo, naposledy bolestivě natažené ve středu před závodem při doskakování míče při basketu. Heslo „Voltaren mne postavil na nohy“ asi neplatí úplně. Nedělám tak dlouhé kroky a jde to. 18 km. U Vyšehradu mne při bočení dobíhá Martin. Asi se někde kochal. V protisměru na „Half Marathonu“ běží vodiči 3:30. Po chvíli i „moje“ skupinka okolo vodiče 4:00, toho však ne vidno.
20 km. Martin za zvuku jakési Podskalské kapely vyráží vpřed. Vysvětluji mu totiž, že se mnou to na 3:30 opravdu nevypadá. Pohled na hodinky, čas něco málo pod 2 hodiny a jsem v půlce (21,1 km)!
30 km. Jsem na Strakonické. V protisměru na 35 km vidím Jakuba Slance, evidentně atakuje čas okolo 3 hodin. Chvíli běžím spolu se slečnou v oranžovém trikotu. Chvíli je přede mnou, chvíli za mnou. Já jsem spokojen, doufám že i ona. Přestávají mne tahat třísla, ozývají se však stehna a lýtka. Vizuálně přidávám na tempu a většinu lidí předbíhám. Pro jistotu se podporuji cucavým Enervitem ze zápěstní kapsičky. V protisměru míjím (stejně jako před tím v Podolí) dvojici Vašek s Honzou.
35 km. Dělá mi potíže rozbíhat se z chůze na občerstvovačkách. Jenom vydržet.
39 km. Průběžně kontroluji hodinky. Snad to ještě pod 4 hod stihnu. Nevšímám si běžců, kteří zřejmě zvolili stejnou taktiku jako já, akorát že běží podezřele rychleji. Moje vyšší tempo je skutečně pouze vizuální. Národní divadlo. Dobíhám a předbíhám „svoji“ skupinku. Tedy lépe řečeno, 2 lidi z ní, které si pamatuji z Holešovic (zejména jednu vysokou slečnu v modrošedém trikotu). U Karlova mostu je definitivně jasné, že pod 4 hodiny to nebude.
Pařížská, cílová rovinka a cíl. Pohled na hodinky, 4:05. Zatím nejhorší čas, ale není to až tak zlé (zvlášť pokud uvážím, že běhat jsem byl letos jenom 2x a mimo běžek a basketu žádná speciální příprava). Hlavně se usmívat na cílové fotografy.
Zvažuji masáž. Negativem je fronta, pozitivem slečna v oranžovém trikotu v ní. Ani nevím, kdy mne předběhla. Negativa převažují, jdu dál. Martin s přítelkyní Janou už na mne čekají. Potkávám Kubu s přítelkyní, prý se letos taky nezlepšil. Nedělám chybu z roku 2004 a nepřevlékám se ve stoje. Nepřevlékám se totiž vůbec, neb jsem celý závod běžel v šusťákových kalhotech, za to bez kolenonávleků. Martin s Janou mne zvou na pivo na zahrádku za Týnský chrám. Něco po 15 hod jdu (belhám se) zase okolo masáží. Teď už je volno, sláva. Poprvé v životě mi někdo (a náhodou zrovna 2 slečny) masírují nohy. Nevěřil jsem, ale pomáhá to. Zase jdu skoro bez belhání. Belhám se totiž až zase v pondělí. Martin si nechává vyrýt jméno a čas do cílové medaile. Je to přeci jenom jeho první PIM (jinak běhá pravidelně a maraton už také jednou běžel).
Středa. Zase můžu běhat. Jdu na basket, trénink (zlý jazyk by řekl, že sotva udržování se) přeci pokračuje.

Výsledky:
2001 – Buri (nedokončil), Macek (4:45:35), Hosna (3:53:22).
2004 – Ivo (5:07:31), Hosna (4:03:02).
2006 – Vašek (04:55:06), Honza (04:48:19), Hosna (04:05:20), Martin (03:55:52), Jakub (03:20:55).
2007 – tak, kdo se mnou půjdete? Ivo se hlásí po operaci kolene, ale kdo dál?

© Hosna

-fotky-

Zbraslavice

V květnu se konal "ostrý" trénink na cyklistický vrchol sezony Krále Šumavy, ale jak to dopadlo si přečtěte -tady-.

Lyžařsko-lyžařský zájezd
Milí čtenáři, souvislost s předchozím článkem o lyžování v Rakousku je čistě stylistická a chronologická. Jinak jde o dvě zcela odlišné akce.
Tak především lyžařsko-lyžařský zájezd, neboli běžkařský víkendový přechod Krkonoš, se ve všem vydařil. Ubytování na Luční boudě bylo perfektní, dopravní prostředky – běžky – neselhaly (snad kromě pohonných sil některých účastníků). Počasí jsme si užili dosyta, vždyť se vystřídalo vše, co jen příroda měla po ruce: mlha, vichřice, déšť, krupobití, sníh a dokonce i sluníčko. Trasa byla náročná, jak se na nás sluší a patří, takže jsme si první den mohli připsat asi 32 km (Harrachov – Ručičky – Vosecká bouda – cesta česko-polského přátelství /nebo jak se to jmenuje/ – Špindlerovka – Pláně zmaru – Luční bouda), druhý den tak 25 km (Luční bouda – vrcholová skupinka pochopitelně Sněžka – Výrovka – Klínové boudy – Seník – sjezd po černé a modré sjezdovce do Svatého Petra – Medvědín – Zlaté návrší – Vosecká bouda – Krakonošova snídaně – sjezd podél Mumlavy do Harrachova). Někteří chrti dokonce i běhali kolečka navíc, jen aby dosáhli nějaké vytyčené kilometrové mety. Zážitky napínavé, lež pozitivní: vánice na hřebeni, téměř noční příchod na Luční boudu. Chlast slast, pokud na něj ještě zbyly síly.
Zkrátka paráda.
PS. Moje pronásledování běsy však neskončilo: Již první den jsem si udělala ošklivé puchýře na patách, které jsem ignorovala oblepením několika náplastmi. Nicméně po návratu se ony mrchy připomněly, a to tak, že mně asi v 1 hod. v noci vzbudila pálivá bolest, která mi nedala usnout a navíc mi vnukla nehezkou myšlenku, že mám otravu krve. Vstala jsem a šla hledat očkovací průkaz, zda mám platnou tetanovku. Mám, takže jsem si vzala ibuprofen a šla si lehnout. Bože!

© Dáša

Lyžařsko-motoristický zájezd do Johannu
Lyžovat do Rakouska do městečka zvaného St. Johann in Tirol jezdím už drahně let a mnohé jsem tam už zažila, ale letošní ročník byl vskutku unikátní. A vlastně i poučný. Posuďte sami: Ačkoliv městečko znám dobře, ubytování nalezené přes internet bylo sice pěkné a personál vstřícný, ale asi 1 km od místa, kde jsem podle mapy předpokládala, že bude, což v praxi znamenalo, že bylo úplně mimo. Tedy kromě hlavní silnice se silným provozem, která byla hned před dveřmi. Takže s Emicí se tam nedalo dělat téměř nic, neb hned za krajnicí se zdvíhaly metrové závěje bořivého sněhu. Dále lyžování: to je první den poznamenáno předchozí dlouhou cestou a únavou a u nových účastníků i neznalostí terénu, takže „pravá lyžovačka“ začíná tak kolem poledního, což je samozřejmě pozdě.
No a pak to hlavní, naše auto-historka: Při drobném popojíždění v sobotu zjišťuji, že nefunguje posilovač řízení, což z vozidla činí volský povoz. Pohled do motoru odhalí prázdnou nádržku na hydraulický olej.
Následuje: 1. snaha koupit olej na pumpě, neúspěšná, 2. návštěva pohotovostní služby v servisu ÖAMC, úspěšná v odhalení závady, neúspěšná v odsunutí opravy na pracovní den do servisu Forda, 3. mezi body 1–2 Emičákovo dvojnásobné poblití v autě a následná dvoudenní nevolnost, 4. večerní telefonát na asistenční službu přes havarijní pojištění (prokládaný telefonáty přátelům, kterak se na asistenční službu dovolat), 5. objednání odtahu do ČR na nedělní odpoledne, neb žádný spřátelený servis není v dosahu, 6. vcelku vydařený začátek odjezdu, 7. u Mnichova kontrola dálniční policií, která zjišťuje nedostatky na popruzích tažného přívěsu a přestupek spočívající v jízdě „nákladního vozidla“ před 22. hod. večerní, 8. pokuta, zákaz pokračování v jízdě, 9. uchýlení se na nejbližší pumpu a pak do nejbližšího hotelu a několik telefonátů do ČR, 10. výjezd dalšího vozidla z ČR, vezoucího náhradní popruhy, 11. ubytování v hotelu za 75 €, 12. v nočních hodinách příjezd dodavatelského vozidla, výměna pásů, nástup do vozu, vyzvednutí zadržených dokladů a kontrola na policii, 13. v ranních hodinách příjezd do Prahy.
Kde se mezitím ztratilo to lyžování? Tak Buri říká, že si ho docela užil, já již méně (celkem tak 6 hodin). Kde se ztratila pohoda a relaxace a odreagování se na aktivní dovolené? Tak to nevím… Poučení první: Třídenní pobyt je málo – máte-li se navíc střídat v hlídání, je to pro rodiče 1,5 dne – slabota; poučení druhé: větší obezřetnost při výběru noclehu; poučení třetí: lépe vymyslet dětskou stravu, zatím ne zcela kompatibilní s hospodskou nabídkou.
Takže příště znovu a lépe.
PS. Po týdnu se mé nervové vypětí projevilo údajnou „dietetickou chybou“, neboli nevolností s podezřením na slepák, neboli virózou spojenou s žaludkem, nebo co… Nicméně ve své celkové pomatenosti a nemocnosti jsem byla nějaký čas vážně přesvědčena, že mám ptačí chřipku (an jsem si dva dny předtím koupila u neidentifikovaného stánku grilované kuře a den předtím si přečetla informační letáček s popisem příznaků u drůbeže).

© Dáša

Totálně promazanej propadák v Bodenmais
Závodní zimu jsme definitivně pořešili nepříliš úspěšným vystoupením na svazích Velkého Javoru. Popisek se nalézá -zde-.

Karlův běh
Další lauf se běžel 26. 2. v okolí božídarského Špičáku. Naše literárně zpracované pocity z účasti na 35. ročníku najdete -tady-.

Zadovský maratón
O víkendu 10. - 12.2. jsme se byli podívat na oblíbené Šumavě za účelem rekreace a absolvování XXI. ročníku šumavského závodu. Popisek je -tady-.

Beroun - Černošice na bruslích, 1. 2. 2006
Na berounské nádraží se dopravuje kombinovaná sestava složená z bruslařské sekce SPCHS a VZ (Buld, Buri, Pavlína, Ivo, Zdenda Hujer, Petr Gleboskoč se připojuje v Srbsku) za nekřesťanské peníze vagonem první třídy Českých drah. Teda v "luxusu" jsme si hověli pouze chvíli, než přišel štíplístek a vykázal nás na patřičná místa.
První odvážlivci vlezli na led kousek za železničním mostem v Berouně. Kontrolní chrousti Ivo a Buldok, nejtěžší mezi námi, se kupodivu na úzkém pruhu ledu při břehu udrželi, čímž pádem zbylé váhající přesvědčili, aby na proudící řeku vlezli také.
Nad mrazivým oparem začíná mít vrch zimní slunce, které nasvěcuje skalní scenérie Tetína, Alcazaru, skal u Srbska a Hotel U Berounky. Protože se k němu blížíme v době oběda, vykopáváme si bruslí z ledu nalezeného úhoře, aby nám ho tam připravili. Ovšem my znalí víme, jaká je to past pro naše objevitelské touhy a pouze si nakupujeme novou litrovku rumu a přibíráme dalšího dobrodruha (úhoře vezu v batohu na zádech, aby druhý den skončil ve chřtánu koček rodiny Černých).
Za Srbskem pak začíná dle mého názoru nejhezčí část cesty. Koryto je tu zamrzlé v celé šíři a neodvažuje se sem tolik bruslařů. Led je tedy hladký a neposkvrněný až ke karlštejnskému jezu. Tady poprvé musíme zout brusle a přejít pár desítek metrů, to se opakuje ještě několikrát na dalších jezech. Trochu to ubírá na kráse a plynulosti jízdy. Někteří borci krátké úseky "po souši" přecházejí v bruslích. Po 26 km končíme naši pouť v Černošicích, odkud spěcháme konečně na jídlo a vlak do Prahy.
Závěrem musím říct, že dálkové bruslení ve mně získalo nadšeného stoupence, již jsem zakoupil i knižního průvodce, netrpělivě sleduji předpověď a modlím se za holomrazy.
-fotky-

Orlická čtyřicítka
Macek s Hosnou "alpským stylem" zdolali orlickohorskou louku při dalším běžkařském laufu. A Macek to dokázal i poutavě popsat.

Bowling
Štěrboholský bowling 29. 1. 2006. Neodpustím si poznámku, že se "tradičně" nezúčastnil pan Buldé a já začínám mít neodbytný pocit, že má strach se se mnou utkat... -výsledky-

Jizerská padesátka
Vyčerpávající informace o naší účasti na 39. ročníku slavného závodu najdete -tady-

Guestbook
Díky Davidově bleskové pomoci guestbook opět frčí, čili pište a hlasujte pro nejlepší silvestrovskou dvojici.

Silvestr 2005
Ryze subjektivně bych loňskou – to to letí – silvestrovskou oslavu mohla nazvat „konečně pořádný silvestr po pěti letech“. Neb: vloni jsem coby kojící matka nepila a šla spát záhy (takže jsem se nemohla pobavit při jedinečné razítkovací akci), předloni jsem coby těhotná nepila a šla spát záhy (takže jsem se nemohla pobavit na nedaleké diskotéce), předpředloni jsem coby vrchní choroba zájezdu měla teplotu asi tak 38,5 a byla na padnutí, předpředpředloni jsem byla v daleké odcizené cizině v Rakousku na horách a s hnusnými cizinci si tam zcela neosobně připíjela „alles gute“, no a předpředpředpředloni si to už nepamatuju, ale myslím, že nahrávky Michala Davida na diskotéce mě vůbec neoslovily, ba zhnusily.
Takže tentokrát to bylo SUPER! Příjemně jsme se rozlezli po celém penzionu (mimochodem velmi vymazleném!), zabrali sklepní společenskou místnost s kanci (viz foto), chodili sportovat do přírody (viz foto), chodili na procházky do přírody (viz foto), podnikali divoké sjezdy s boby i kočárky (viz foto), chodili se navštěvovat na pokoje (samozřejmě spořádaně a před večerkou – foto není k dispozici)… No a pak už jen jedli, pili, tančili, slavili, ohňostroje odpalovali… A pak hned na Nový rok dopoledne balili a potáceli se k domovům. Ale opatrná paní správcová nás pochválila, že jsme nic nepodpálili, dokonce že jsme – cituji: „byli ukáznění, teda až na ten včerejšek“ (rozuměj silvestr). Takže nejsme zase tak staří, jak bychom si možná už mysleli – jak na škole v přírodě, kde paní učitelka stále hlídá a případně chválí… Abychom jí teda příští rok nepředvedli ještě trochu větší rachot!

© Dáša

PS. Vyhlašuji fotografickou soutěž o nejlepší dvojici silvestrovského večera. Fotky jsou ve fotkách, hlasujte v guestbooku.

-fotky-

Paseky
Z výjezdu na "první sníh" letošní zimy 9. - 11. 12. se nakonec vyklubala docela masivní rodinná akce. Bydlení bylo přímo na sjezdovce na bódě Pragovka, která disponovala lednicí plnou piva. Než se k ní dostaly posádky Karlova a Kevkova vozu, musely nejdřív aplikovat sněhové řetězy, což jim zabralo slušnou 1 hoďku.
Běžkarská skupinka v sobotu vyráží do Harrachova cestou necestou, motorestem nemotorestem, ale nakonec přece jen stihne 10 nejlepších skokanů na Čerťáku. Druhé kolo už vidíme v tv v busonádražním bufetu. Jandys jakožto vedoucí muž SP končí až sedmý, vyhraje až v neděli bez nás. Autobus nás pak odváží úplně někam jinam, než jsme chtěli a ačkoliv jsem vedúcimu říkal, že si čelovku neberu, přijíždíme k chatě po dalších zmatcích dávno za tmy. Míra trpělivosti přetekla, takže Buldoku, když tě příště uvidim s mapou, kterak hledáš třetí cestu, ulevím lidstvu (i tobě?) a vypíchnu ti voči hůlkou.
Půlka neděle probíhá v družném hovoru s Davidem a konzumací dalších piv z ledničky a litruapůl slivovice. Druhá polovina spočívá v bobování s Emicí.
Ostatním se tam asi taky líbilo. Různě sáňkovali, sjezdovali a běžkovali.
-fotky-

Rekonstrukce Bitvy tří císařů Hobrovým foťákem
Hobrův mail: "Posílám ti nějaké fotky na stránky z 200 letého výročí bitvy u Tvarožné. Nachomejtl jsem se k tomu úplně náhodou (jak je u mě obvyklé). To znamená telefon v deset večer a ráno už odjezd."
-fotky-
Oficiální stránky Slavkovské bitvy

Tmou
Jsou mezi námi tací, kteří po nocích jenom nechlastají a nežerou led, ale věnují se zábavě jiné, a to luštění hádanek a hlavolamů a to vše v setmělých městech. Fufčin popis jednoho takového dobrodružství najdete -tady-

Poběžovice 15.-16.10.

Sraz alkoholiků po patnácti letech

Říjnový víkend v Poběžovicích. Tak jako kdysi. Ale kdeže jsou dávné časy dramatických příjezdů s poraženými srnci, kdeže je večerní shánění hostinského kvůli naražení sudu, kdeže je divoká pařba až do noci hned po příjezdu? Kdeže je ranní střízlivění ("á, čajíček") a mátožení, poté náročný výlet a ještě náročnější druhý večer? Kdeže je nespoutaný hudební doprovod, dunící v zaparkovaných vozech a otřásající celou vesnicí? Kde zůstala cedule "Poběžovice"? Kdo zapomněl plastickou trhavinu?
Tentokrát chalupě vládla deka s hračkami, na níž kralovalo trio Burešová, Fabel, Hosnédlová, diskusi dominovalo nikoliv intelektuální téma, ale zavádění pevné stravy do jídelníčku kojence, program představovaly krásné procházky s kočárky do lesní hospody s hřištěm a pískovištěm. Komorní večer s pivem ze džbánku vyplnila vcelku klidná karetní hra Bang! Noční ticho místo řvu z kazeťáku rušil řev dětský, o nic méně naléhavý. Je to tak: jsme staří, jsme rodičové - případně jsme staří rodičové - a jsme na to hrdí!!!
PS. Pravda, také tam byli Cvačkovi, kteří ještě nebyli zcela vtaženi do záležitostí pokročilejšího věku, ale podřídili se bez reptání, v předtuše, že je to také čeká…
© Dáša

-fotky-

Emičák: 1 rok
Emice se před rokem narodila a rodiče nabízejí připomenutí tohoto roku. -tady-

Sázava 10.-12.6.
Chtěla jsem jet s dětmi a Macíkem vodu. Ve vícero lidech je ale víc legrace, a tak jsem sondovala u našich kamarádů, co oni na to. Byla jsem překvapená, že skoro všichni oslovení se akce zúčastnili. Osazenstvo se sice několikrát krkolomně obměnilo, ale nakonec bylo složení ideální. Objevily se mezi námi i některé skoro již mýtické postavy. Pokračování i s fotografiemi jsou -tady-

Bowling
Výsledky dalšího (červencového) bowlingové klání najdete -tady-

Andrea
Další fotky malý Kevky jsou -tady-

Ema
Ema už tu taky dlouho nebyla a za měsíc slaví první narozky. -fotky-

Křest CD ...pořád dokola
Spřízněná kapela Tajné slunce křtila své první cd, resp. hned dvojcd. Koncert i deska se velmi vydařily. Gratulujem a doporučujem. -fotky-

Malý Kevka
Exkluzivně jsem obdržel fotky malé, čerstvě vylíhlé, Andrejky. Jsou -tady-

Bodenmais
Závěrečný podnik skimaratonského kalendáře jsme absolvovali v Německu kousek pod Velkým Javorem. Mezi stálými účastníky chyběl dlouhou sezonou vyčerpaný běžec Buldok, jehož štafetu v peletonu převzal, po několika vhodně volených větách a litrech alkoholu, nováček Dědek. Díky tomu probíhalo i předzávodní soustředění na jeho chalupě v Březí. -více-

IV. krkonošský přechod
Na letošní "oblíbenou akci" se vypravila osvědčená squadra "starých výjezďáků" (Mac, Buri, Buldok, Jindra, Martina, Karolína, Fufka), doplněná o nováčka Pepu, kterému jsme opravdu předvedli, zač je toho loket. -více-

Březnový bowling
-výsledky-

Převážně lyžařský víkend v Alpách
Pátek 25.2. až pondělí 28.3. jsme strávili u jižních sousedů lyžováním, alkoholováním, povalováním a maroděním. Fotky a krátký popis jsou -zde-

Nový člen SPCHS
Manželům Fabelovým se narodil v neděli 6. 2. v brzkých ranních hodinách chlapeček Antoníček.

Zadovský maratón 2005
Na druhý závod běžkařské sezóny vyjela klasická sestava závodníků. Tragédii účasti startovního čísla 119 nebudeme rozebírat, "neb ho všichni známe". Počasí opravdu přálo, a proto se sobotní tréninkový výlet uskutečnil za trvalého deště. -více-

Emík
Další várka fotek, nyní už půlročního miminka.
-fotky-

Jizerská 50
První zádrhel na cestě k zápisu do análů slavného závodu nastal velmi záhy. Jako místo srazu byl určen totiž oblíbený holešovický podnik, a tak padaly návrhy na odjezd až druhý den. Naštěstí touha po slávě byla tentokrát silnější než démon alkohol. -více-

Archiv 2004
-tady-

Archiv 2003
-tady-